Zbyněk Baladrán

Narozen 1973 v Praze v České republice, žije tamtéž

„To, co vidíme a jsme schopni interpretovat, je jen rozpadlá součást nějakého celku v minulosti. Naším vodítkem k rekonstrukci a interpretaci fragmentů je síť souvislostí a vztahů k ostatním objektům.“

Videoartové dílo Zbyňka Baladrána nazvané „Kristián“ (2003) propojuje scény ze dvou českých filmů. Pérák a SS (1946) je animovaný film o legendárním kominíkovi s péry na nohou, který vyžene nacisty z okupované Prahy; Kristián (1939) je zase romantická komedie o záhadném hostu jistého podniku a jeho galantních eskapádách. Tento film je obrazem radostného života zcela odtrženého od válečné situace, za níž byl natočen. Zpoza scén však neúprosně prosakuje nacistický teror zachycený ve filmu Pérák a SS: herec Oldřich Nový, protagonista Kristiána, se totiž odmítl rozvést se svou manželkou, která byla židovského původu, a oba byli proto posláni do koncentračního tábora. Tyto filmy představují jen dvě položky z nesčetného množství filmového materiálu, které Baladrán získal ze soukromých sbírek. Jeho „archeologický poklad“ tvoří slavné české filmy, soukromá videa a populárně-vědecké i naučné filmy.

V rámci projektu nazvaného „Projekce“ se Baladrán zaměřil na období kolem druhé světové války. Kristiánovi a Pérákovi a SS je společná humorná narativní forma. V Baladránově „Kristiánovi“ však střih a hudba vytvářejí kontemplativní a snovou náladu, jež odráží náš postoj k tomuto historickému období. Jeho video je vizualizací „archeologického naleziště“ – analogií nemožnosti zachytit úplný obraz minulého a čehokoli jiného. Autor pro svou tvorbu zároveň využívá různé filmy coby dokumenty své doby, aby mohl předložit modelové řešení. To lze chápat jak v epistomologické, tak v politické (tj. demokratické) rovině – demokratické v tom smyslu, že na rozdíl od monopolu diktatury dává rozmanitost zdrojů prostor kritickému uvažování.

Baladránova tvorba rozbíjí nekritickou, jednorozměrnou konzumaci (filmových) obrazů a nutí diváka přemýšlet nad důvodem jejich vzniku. Pospojované útržky filmů pak předkládají diferenciovaný a celistvější pohled na minulost. Každý střih nabízí prostor pro interpretaci.