Polly Borland

Narozena 1959 v Melbourne v Austrálii, žije v Los Angeles

Takto o fotografiích Polly Borland mluvil jeden její přítel: „Jsou krásné s ošklivostí uprostřed.“ A tak je vidí i jejich autorka. Ošklivost v kráse a krása v ošklivosti, o to jí jde. Ale nejen o to: její snímky jsou pohoršující i vtipné, krásné i hrůzné, banální, a přesto nezvyklé, svůdné i odpuzující. A také úspěšné. Jako jedna z mála profesionálních fotografů byla Borland v roce 2001 vyzvána k portrétování Jejího Veličenstva anglické královny Elizabeth II. Světoznámé jsou i její portréty Nicka Cavea, zpěvačky Kylie Minogue či kultovní hvězdy mezi módními návrháři Vivienne Westwood. Fotografie Polly Borland uveřejňují The New York Times, The New Yorker i The Independent.

A přesto autorku vlastně fotografie coby dokument spíše nebaví. Její snímky nedokumentují, ale vytvářejí vlastní svět, v němž dominují sny a sexuální fantazie. To je patrné již ve zmiňovaných portrétech, které jsou často křiklavě barevné či velmi nezvykle koncipované (Kylie Minogue jakoby srolovaná v křesle). Naplno se pak její sny, touhy a vtip rozvíjejí v sériích, které někdy uveřejňuje jako knižní edice. „The Babies“ (Kojenci) z roku 2001 představují knižní sérii fotografií s textem z pera známé americké teoretičky Susan Sontag, nad níž střízlivému pozorovateli zůstává až rozum stát. Ukazuje fetišisty, kteří se oblékají jako kojenci. Borland se dokonce podařilo navázat kontakt s klubem Hush-a-Bye Baby, kde se tito fetišisti organizují, a získat si důvěru jeho členů. Sledujeme tu tančící „babies“ v dětských oblečcích, z nichž vykukují stářím poznamenané nohy, anebo postaršího muže s dudlíkem ponořeného do koupelové pěny („Julianne in bath at home“ /Julianne doma ve vaně/).

Podobně skurilní jsou i fotografie ze série „Smudge“ (Skvrna), na nichž stojí lidé většinou frontálně před neutrálním pozadím, ovšem s lidskými bytostmi mají tyto postavy pramálo společného. Upomínají spíše na svět bájí, mýtů a bujarých fantazií. Lví hlava a ženské tělo s obrovskými vycpanými prsy, mužské tělo s dlouhou hřívou blonďatých vlasů, z nichž vykukuje nos v podobě penisu, muž oblečený do kombinézy z punčochové látky vycpané vatovými koulemi – paruky, vycpávky, kožešiny a obličej, z něhož místo očí vystupují rohy v podobě mrkve. Svět na hranici kýče. Ale proč ne? Jak Borland říká, kýč ji vždy přitahoval.