Werner Büttner

Narozen 1954 v Jeně v Německu, žije v Hamburku

Werner Büttner rád provokuje, a to nejen svými obrazy, ale i zakládáním různých spolků a především slovy. Ať jsou to obrazy erotických výjevů ze světa polidštěných zvířat nebo vysokých kožených bot esesáků, či zarážející výroky, vždy mu jde o rozvíření stojatých vod veřejného mínění. Büttner patří spolu s bratry Albertem a Markusem Oehlenovými a s Martinem Kippenbergerem ke generaci umělců, kteří koncem 70. let minulého století hlásali nejen návrat k malbě, ale i změnu v přístupu ke společenským otázkám. Rozčarováni vývojem společnosti, která očividně nespěla k lepším zítřkům, jak si to představovalo utopické myšlení moderny, začali tito umělci stavět bývalé ideály sarkasticky na hlavu. „I já chci přece jen teplé místečko, odkud bych ve jménu dobré věci mohl střílet po lidech“ – zní jeden z šokujících Büttnerových komentářů k vyprázdněným parolím politicky angažované generace roku 1968.

Když Büttner v roce 1979 namaloval pro hamburské knihkupectví Welt nástěnný obraz a byl poté zažalován pro pornografii, založil „Ligu za boj proti protichůdnému jednání“; a když Georg Herold přišel z východního Německa do západního, založil roku 1980 společně s ním a Albertem Oehlenem „Spermabanku pro utečence z NDR“ – bizarní to kroky parodující sklon německé společnosti zakládat k dosažení někdy i absurdních cílů všelijaké spolky.

Büttner je jedním ze zástupců nové malířské vlny objevující se na začátku 80. let minulého století. Spolu s Kippenbergerem, bratry Oehlenovými a Heroldem usilovali o to etablovat „politicky motivovaný realismus“, chápaný jako západní odpověď na státem propagovaný realismus ve východním Německu. Büttnerova malba je divoká, odvozená od německého předválečného expresionismu, s energickými tahy štětcem zanechávajícími hrubé stopy. Křiklavé barvy si tu nezadají s vykřičenými motivy. Jeho obrazy a koláže působí jako ilustrace anekdot a slovních hříček pocházejících z hospodské hantýrky německých maloměšťáků, deformovaných válkou a nacismem. Pro recepci Büttnerových obrazů hrají rozhodující roli názvy: tak je tomu například u abstraktního obrazu „Ruská revoluce – od slyšení a v oleji“, jenž se podle toho, jaký vztah má divák k ruské revoluci, může změnit třeba v krajinu zničenou ohněm. Na díla tohoto provokatéra proto nelze nahlížet odděleně od jejich názvů, ale ani od autorových ostatních sarkasticky humorných akcí – které každá společnost občas potřebuje.