Christoph Dräger

Narozen 1965 v Curychu, žije v New Yorku a ve Vídni

V kontextu prací „umělce katastrof“ Christopha Drägera představuje dílo „Godhouse“ na první pohled nezvykle idylický výtvor. Tento „dům Boží“ vypadá jako malý dřevěný kostel, ale jakmile ho návštěvník obejde ze západní strany, připomene mu spíš psí boudu – anglicky „Doghouse“. Tato slovní hříčka neunikla jednomu bystrému pozorovateli, který ji dále rozvedl – od té doby stojí na zdi obdoba amerického volebního sloganu „In dog we trust“. Celkově toto dílo působí jako architektonická symbióza života psa a života zasvěceného Bohu. „Je také komentářem k tomu, jaký význam někteří lidé připisují domácím zvířatům,“ říká Dräger. To se podle něj manifestuje mimo jiné tím, že lidé staví psí boudy podobné lidským příbytkům. I když se vztah páníčka k jeho psovi ne vždy rovná zbožštění, je většinou polidštěný. Díky nové výzkumné oblasti, tzv. (Human-) Animal Studies, se v současné době už i na stránkách různých časopisů hovoří o tom, jaké útrapy zvířata z láskyplného omylu prožívají.

Christoph Dräger tu zároveň reflektuje postavení církve: kostel a psí bouda coby licoměrná idyla. S množstvím skandálů a sílící marginalizací církve neklesá jen její význam, ale zmenšuje se v tomto případě i fyzická velikost kostela, jejího symbolu. „Godhouse“ je tedy nakonec přece jen modelem katastrofy – v měřítku 1 : 20. Katastrofy jsou Drägerovou specialitou. V „Catastrophe # 1“ a „Catastrophe # 2“ dal zase za dva roky titěrné práce vzniknout krajinám se stromy, domy a auty, jež nabízejí obraz zkázy připomínající zpustošení hurikánem. Při pohledu na uspořádaný chaos Drägerových modelů pozorovatel zakouší bezprostřední pocit destrukce, i proto, že jej nutí k zamyšlení nad uměleckým procesem vzniku díla. Bylo dílo zničeno, nebo se v tomto stavu zkázy nacházelo už od počátku? To jsou otázky, které odkazují ke klíčovému tématu dalších Drägerových počinů – mediální prezentaci a vnímání katastrof prostřednictvím fotografie a videa. Divák totiž často vnímá existenci míst ukazovaných ve zprávách pouze v okamžiku nějaké pohromy, a to s geografickým a emocionálním odstupem. Z katastrof se tak nevyhnutelně stává mediální podívaná. Touto problematikou se Dräger zabývá i v sérii „Voyages Apocalyptiques“, sestávající z fotografií kdysi zničených míst ve stavu obnovené idyly. A další katastrofa klepe na dveře – v dílech Christopha Drägera před ní nelze uniknout.