Rabea Eipperle

Narozena 1973 v Mutlangenu v Německu, žije v Berlíně

Slovo „osoba“ vzniklo ve většině evropských jazycích odvozením od latinského slova „persona“, tedy „maska“. Otázku, zda či do jaké míry tento výraz splývá se slovem „maska“, si ve svých pracích klade německá fotografka Rabea Eipperle. V jedné sérii fotografií se kupříkladu vtělila do dívky Nicole: „Byla jsem simulací této provinční dívky. Skutečně zažité a vzpomínané se mísilo se smyšleným.“ Na snímcích vidíme usměvavou a trochu nejistou dívku, která stojí před kufrem auta a v rukou drží těžkou basu piv. Jsme sami sebou, anebo to, jak se chováme, pohybujeme, jaká gesta děláme a jak se prezentujeme před objektivem fotoaparátu, nemá s přirozeností a autenticitou nic společného? Je naše chová- ní opravdu jen nasazenou maskou, převzatou z reklamy, filmu či televize?

Rabea Eipperle si klade základní otázku, kdo vlastně jsme. O to jí jde i v sérii „Wir“ (My) z roku 2009. V malém německém městě Soest autorka oslovovala na ulicích náhodné kolemjdoucí, mladistvé, a vyzývala je k tomu, aby se od ní nechali skupinově vyfotografovat. Jak se tito mladí lidé, postavení před neutrální pozadí, inscenují před objektivem? Takřka nikdy ne přirozeně. Jejich snahu zaujímat pózy, které znají z reklam a módních časopisů, nelze přehlédnout: jsou nepřirozeně rozkročení, mají křečovitě zkřížené paže, zakloněnou hlavu a strnulý výraz v obličeji.

Jindy Eipperle obrací motiv dobře známý z časopisů a reklam, kdy před nablýskanými auty pózují svůdné ženy. V jejích snímcích se pak objevuje majitel hrdě stojící před svým autem – ovšem zcela nahý. Tito muži se autorce přes anonce, které uveřejnila v časopisech pro příznivce FFK, přihlásili dobrovolně, aby své tělo jako cvičení manekýni dali k dispozici. Série z roku 2006, s názvem „Unbekleidet mit Auto“ (Neoblečen s autem), tak nabourává stereotypy týkající se představy mužské hrdosti spojené s auty.

V sérii „Mit uns ein Gefühl“ (S námi pocit) se pak Eipperle sama fotografuje s idoly mužství – s body buildery. Ať už sedí, stojí, nebo se objímají, jejich role jsou vždy jasné: on s hrdinně vypnutými prsy a s vítězným výrazem ve tváři, zatímco ona, takřka převtělená v kořist, se poťouchle usmívá. Fotografické práce této umělkyně zcela přesvědčivě ukazují, že výraz člověka může být skutečně jen maskou.