Philipp Hennevogl

Narozen 1968 ve Würzburgu v Německu, žije v Berlíně

Plochu černobílé grafiky „Gerüst“ (Lešení) Philippa Hennevogla tvoří takřka nekonečná síť navzájem se přetínajících linií, trámoví a uzlů. Vpředu stojí, skoro až nezdvořile, osamělá pouliční lampa. Obraz z roku 2008 je podobně jako většina Hennevoglových prací vytvořen technikou linorytu. Zachycení mnoho násobně propleteného lešení pomocí natolik náročného procesu, jakým je technika linorytu, je – přes nesporný estetický účinek – jen stěží uvěřitelné. Zároveň ale odpovídá času i práci, jež bylo třeba vynaložit na jeho stavbu. Umělec tu v tomto smyslu i při abstraktním pojetí zůstává věrný námětu. Tyto mnohovrstevnaté, navzájem se prolínající struktury lze konečně chápat jako zobrazení samotného času – času, jenž se uskutečňuje v prostoru.

Od raných linorytů a dřevorytů, zobrazujících vedle zátiší a výřezů z prostoru i lidi, směřuje Hennevogl k abstraktním strukturovaným obrazům. Ty ovšem nejsou pouhou vymyšlenou hrou s formou, nýbrž nacházejí svůj protějšek v realitě: v závěsu, mříži, hromádce materiálu nebo kupříkladu právě v lešení.

Podobně jako fotografové Nové věcnosti a Nového vidění ve 20. letech minulého století nachází Hennevogl v okolí abstraktní potenciály a dokáže pomocí výřezu, perspektivy a techniky docílit výjimečné atraktivnosti obrazů. Jeho nové práce se stále výrazněji vyznačují dynamickou hrou s formou a liniemi rostlin, látky a písma, jež tvoří protipól ke strnulým strukturám. Protiklad flexibility materiálu a plánovaného způsobu práce i jasně dané podoby linorytu vytváří viditelné napětí.

Hennevoglovo zdlouhavé posuzování vlastního pracovního procesu se odráží v tom, jak zachází se zobrazovanými objekty. Jako přes kouzelné sklíčko zprostředkovává konstituce povrchů a ukazuje proměnlivou hru světla při posunech perspektivy. Zajímavým doplňkem jeho díla jsou otisky materiálů z cyklu „Mutterboden“ (Půda matky) z roku 2007 a 2011. Otisky odebrané přímo z polyuretanové podlahy vykazují vedle vlastností daných povahou materiálu také stopy používání a opotřebení. Názvy „Vier Fenster“ (Čtyři okna) nebo „Weltraum Schwarz“ (Vesmír černý) přitom poukazují na univerzálnost struktur.