Nina Hoffmann

Narozena 1948 v Jugoslávii, žije v Berlíně

Nina Hoffmann je malířkou portrétů, což dnes zdaleka není obvyklé. Portrét má sice v evropské tradici dlouhou historii, táhnoucí se od raně renesančních dob až do začátku 20. století, ale moderní umění, zvláště to nastupující po druhé světové válce, jako by se portrétu vyhýbalo. Tak hluboce byla otřesena reprezentativní funkce umění – a malovaný portrét tuto funkci naplňoval především. Navíc od druhé poloviny 19. století přebírá úlohu portrétního umění fotografie. Kdo se dnes ještě nechává portrétovat štětcem a barvami?

Ani Nina Hoffmann neportrétuje přímo. Její malované portréty vznikají podle fotografií, které nachází v tisku nebo které – jako v případě dcery a přátel – pořizuje sama. Fotografie pak přenáší na velká plátna. Tak vznikly série portrétů různých osobností, například Michaela Jacksona nebo Kate Moss. Portrétů této skandální, a přesto křehce vyhlížející modelky vytvořila Hoffmann hned několik. Soustřeďují se především na tvář a vyvolávají dojem zranitelnosti. Toho autorka dosahuje jednak tím, že se obličej modelky objevuje jakoby za závojem rozmazaných barev, jednak užitým materiálem: mísí totiž barvy s voskem, jako to dělali antičtí malíři portrétů zesnulých. Její malbě to dodává nezvyklou transparentnost.

Známé jsou také portréty dívek v nostalgických oděvech, k nimž byla Nina Hoffmann inspirována fotografiemi své dcery. Jeden takový portrét z roku 2006, pojmenovaný „Kardinalette“, ukazuje dívku v sebevědomém postoji, oblečenou do modrých šatů; na prázdném pozadí, tvořeném jen zelenohnědými barvami, postava dívky výrazně vystupuje. Má vyzývavý, dokonce pohrdavý pohled. Všechny užité prvky tu upomínají na barokní reprezentativní portréty – pohled, držení těla i oblečení. Takhle nějak maloval Rubens Marii de Medici. Jako by chtěla autorka svými portréty komentovat mnoho staletí starou tradici portrétování a otázku s ní spojenou: Do jaké míry jsou portréty ještě výrazem individuality? Nebo už jsou pouhou společenskou reprezentací a oblečení, gesta a určitý výraz obličeje jsou důležitější než individualita? V portrétech Niny Hoffmann na sebe vždy upozorňují oči – upoutávají pozornost diváka a jako jediné uprostřed nánosu často unylých barev žijí. Právě oči, jež v sobě soustřeďují nezaměnitelnou individualitu, činí tyto portréty tak pozoruhodnými.