Martin Kippenberger

Narozen 1953 v Dortmundu v Německu, zemřel 1997 ve Vídni

Kterému jinému umělci se kdy podařilo vyprovokovat hladovku katolického funkcionáře, a dokonce reakci papeže? Když v roce 2008 vystavilo Muzeum moderního umění v Bolzanu Kippenbergerova brčálově zeleného žabáka přibitého na kříž (1990), začal prezident tyrolské rady, podpořený dopisem Benedikta XVI., držet protestní hladovku a vyzýval muzeum k jeho odstranění. Neuspěl, ukřižovaný v muzeu zůstal viset.

Koncem 70. let minulého století se Kippenberger, který studoval společně s Wernerem Büttnerem a bratry Oehlenovými v Hamburku, přesunul do Berlína. Založil tu spolu s Giselou Capitain „Büro Kippenberger“ a stal se správcem klubu SO 36, kde na sebe narážejí intelektuální umělci buržoazního původu, jako je Kippenberger, a drsná realita proletářských pankáčů. To se neobejde bez rvaček. Po jedné z nich se Kippenberger nechal vyfotografovat se zafačovaným obličejem. Fotku použil na plakátě pro výstavu „Kippenberger. Dialog mit der Jugend“ (Kippenberger. Dialog s mládeží).

Poznamenán těmito zkušenostmi oplýval Kippenberger schopností pohybovat se na hranici mezi intelektuálně ostrým myšlením a inscenovanou hloupostí, agresivitou, nechutností a trapností. Známé jsou tituly „Heute denken – Morgen fertig“ (Dnes myslet – zítra hotov) nebo „Durch Pubertät zum Erfolg“ (Přes pubertu k úspěchu), objevující se na jeho plakátech, které považuje za stejně důležité jako své obrazy a instalace. Kippenberger by také nepochybně souhlasil s výměnou série svých plakátů s nadací Tichy Ocean, jak ji umožnila spoluzakladatelka „Büro Kippenberger“ a správkyně autorovy pozůstalosti Gisela Capitain.

Kippenbergerův často až zraňující výsměch je namířen jak proti bodré generaci otců, kteří svoji nacistickou minulost splachují pivem a zlehčují vtipy, tak proti „levičácké“ povýšenosti a v neposlední řadě i proti vlastním kolegům. Na výstavě „Peter. Die russische Stellung“ (Peter. Ruská pozice) v Kolíně nad Rýnem (1987), skládající se z 45dílného konglomerátu objektů, představil Kippenberger stolek, jehož desku tvořil šedý monochromní obraz od Gerharda Richtera. Tento nezvyklý kus nábytku nazval „Model Interconti“.

Kippenberger, který zemřel v pouhých 44 letech, stačil vedle své bohaté produkce vzbudit rozruch, kamkoli vkročil. Mediální a stylová promiskuita byla jeho taktika, zlomyslný humor jeho metoda. Co řekl, hned zase nakopl, a přitom nešetřil ani sám sebe: „Martine, jdi do rohu a styď se,“ zněla jedna z jeho častých průpovídek.