Paul Kooiker

Narozen 1964 v Rotterdamu v Nizozemsku, žije v Amsterdamu

„Nemohu s akty přestat, ale nejsem schopen vysvětlit proč. Zčásti asi proto, že si rád hraji s klišé archetypu nahé ženy.“

Dějiny umění jsou, jak známo, plné ženských aktů. Ať jsou drobné a útlé, jako u Botticelliho a Modiglianiho, nebo mají plné a bujné tvary, jako u Rubense a Renoira – divákovi se tyto nahé ženy navzdory jeho preferencím většinou líbí. V poslední době se ale uměleckého zobrazování od krásy těla spíše odvrací. Estetické nazírání ustoupilo střízlivému pohledu, jako např. u Luciena Freuda. Zatímco u Freuda tělesnost – zčervenalá pokožka, modré žíly a povadlá kůže – na diváka působí pravděpodobně znepokojivě, u Paula Kooikera lze postoj diváka i samotného tvůrce předvídat a rozpoznat mnohem obtížněji. Příčina tkví patrně v tom, že se umělec, jak sám říká, může v rámci jednoho cyklu stát různým typem fotografa i muže: „Jednou jsem starý sprosťák, jindy zase doktor.“ To mění perspektivu, potažmo i fotografické zpracování. Ženy tu jen zřídkakdy odpovídají ideálu krásy a jsou stylizovány do ne právě atraktivních póz.

Fotografie působí spíš jako momentky neobvyklých situací. Některé zprostředkovávají okouzlující erotiku, jiné naopak jako kdyby vyskočily z reklamy proti obezitě. I ty posledně jmenované ovšem při pozornějším pohledu nakonec působí esteticky, za což vděčí Kooikerově uměleckému oku. „Nejde o model nebo o osobnost. Jde o celkový obraz.“ Kooikerovy ženy jsou zobrazovány bez obličeje. Tím je pozornost nasměrována na tělo a jeho tvary. Těla se stávají sochami v obraze. Protože jim chybí obličej, nemusí se divák vypořádávat s emocemi, jež zprostředkovává mimika. Pozorování probíhá jedním směrem – chybějí přece oči, které by pohled opětovaly. Podobně jako fotograf se i pozorovatel stává voyerem a v závislosti na viděném je vržen zpět do vlastních pocitů. Ambivalence Kooikerových snímků se projevuje i v tom, že divák znejistí, což jej podněcuje k nelítostnému pozorování sama sebe a vede k překvapivým zjištěním o vlastním způsobu vnímání a cítění.