Rosa Loy

Narozena roku 1958 ve Zwickau v Německu, žije v Lipsku

Rosa Loy miluje vyprávění. Svůj obraz „Search“ (Pátrání, 2008) by popsala asi takto: V popředí dívka před uměleckým katalogem. Ve středním pásmu obrazu vpravo, zády k pozorovateli, mladá žena se složkou pod paží. V pozadí vlevo obrázek jednorožce. Tyto tři prostorové úrovně propojuje strom, který stojí uprostřed a jenž dává vzniknout souvislému vyprávění. Objektem hledání je právě jednorožec, který je zároveň symbolem oživení takového vědění, jež si ženy osvojují pozorováním a zkoumáním umění a které tak udržují naživu. Jednorožec totiž symbolizuje znovuoživení a nesmrtelnost.

Obrazy Rosy Loy, malované kaseinem, skýtají spoustu propletených příběhů. Množství znamení a symbolů provází pozorovatele kouzelným lesem mytologie, filosofie a kinetiky. Rosa Loy nebyla vychována nábožensky, má spíše animalistický pohled na svět. „Prostřednictvím pozorování přírody člověk pronikne i do jiných souvislostí,“ říká tato studovaná inženýrka zahradnictví. Její rané obrazy květin ukazují, že v tomto ponoření se do přírody pokračovala i ve své umělecké činnosti. Postupně se v jejím díle objevují postavy. Jsou to především ženy, které Loy, vyrůstající v NDR, zobrazuje jako chytré a smyslné – svůdné a sebevědomé zároveň. „Jen zřídka se u mě v pozadí objeví muž. Suma sumárum mi ženy přijdou zajímavější. Zaprvé proto, že jsem sama ženou, a zadruhé proto, že byla role žen v obou systémech tak odlišná a neustále se mění.“ Loy studovala na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku. Je považována za zástupkyni tzv. Nové lipské školy, jež získala mezinárodní uznání, v neposlední řadě i díky dílům autorčina muže, malíře Neo Raucha. Tento umělecký pár, pracující sice pod jednou střechou, ale v oddělených místnostech, na sebe upoutal pozornost při společné výstavě „Gravitation“ (Gravitace, Loy) a „Abwägung“ (Uvážení, Rauch), konané v letech 2012–13 v Chemnitzu. Převládajícím tématem jejích prací jsou podle Loy mezilidské vztahy, „tedy vzájemná komunikace“. K této směně mezi Loy a Rauchem dochází i prostřednictvím umění. Kritiku si však poskytují jen na požádání, „ale nikdy ne emocionální. Jde nám jen o řemeslo, nikdy o obsahovou rovinu. Ta je soukromou záležitostí – bez diskuze.“ Malování představuje pro Loy možnost vyjádřit uplynulé události beze slov, vyřešit problémy a klást otázky.