Rémy Markowitsch

Narozen 1957 v Curychu ve Švýcarsku, žije v Berlíně

Každá koláž v sobě nese prvek ničení a prvek rekonstrukce. Fragmenty různého původu jsou pospojovány, aby z nich vznikl obraz nový. Na Markowitschově díle „Kaufmann“ (Student talmudu) je aspekt ničení zřejmý. Obraz tvoří nepravidelně rozmístěné defekty a pomačkaný papír, ale povrch materiálu je homogenní. Lak zaceluje povrch celého díla podobně jako voda kamenité dno. Tato fotografie je jedním z dvanácti děl cyklu portrétů „Schadenfreude“, který vychází z aukčního katalogu z roku 1962. Umělecká díla prezentovaná v tomto katalogu však nespojuje zásah umělce. Jejich interpretace je výsledkem na vůli člověka nezávislé destrukce způsobené plísní, která knihu prožrala, a pospojovala tak různé obrazy v jeden. Díky tomuto poškození Markowitsch odhalil fascinující kontinuitu v tvorbě malíře Isidora Kaufmanna, který je v katalogu zastoupen nejhojněji. Tento malíř rakousko-uherského původu usiloval o zobrazení „křesťanského a židovského světa jako sobě rovných“. Následkem poničení obrazů v katalogu jsou jeho výjevy ze života Židů konfrontovány s pracemi nesoucími prvky křesťanské ikonografie. Díky této „náhodné koláži“ dochází Kaufmannův původní záměr moderní realizace. Markowitsch si pak z katalogu vybral ty obrazy, jejichž fragmentární reprodukce vytvářejí kompoziční a tematické napětí. Následně vytvořil jejich kopie, čímž je jednou provždy zakonzervoval v jejich křehké podobě. Zvětšením pak umocnil nezávislou platnost nahodilých obrazů a podtrhnul tezi, že estetika ničení může být předmětem hodným zájmu. Jednotlivé obrazy představují propast mezi epochami a vyznáními. Výsledkem je člověk, který je obklopen a utvářen kolizemi časových rovin, ale jenž je schopen dosáhnout opětovného sjednocení. Díváme se na něho a on se dívá na nás. Přestože poničení katalogu bylo dílem náhody, symbióza rozličných obrazů přesně odráží Markowitschův přístup k umělecké tvorbě – soustředění zájmu na témata kulturního přisvojení a mediálního zobrazení. V rámci projektu „On Travel“ (2004) využívá průsvitu a vrstvení stránek z různých knih, aby se vypořádal s mediálními úložištěmi a zprostředkováním vědomostí.