Ernesto Neto

Narozen 1964 v Rio de Janeiru v Brazílii, žije tamtéž

Na Netovy sochy se může sahat, prolézat jimi, sednout či lehnout si na ně, někdy je můžete slyšet, nebo dokonce poznat po čichu. Ernesto Neto vychází z minimalismu 60. let minulého století – pokračuje v redukci forem – ale na rozdíl od minimalistů, kteří se soustředili na čistě geometrické formy, jsou jeho formy biomorfní. Ať už napodobují rostlinné, či tělesné formace, vždy jsou jejich východiskem organické struktury. Někdy jsou to samostatné objekty, do nichž je možno jako do nějakého pohodlného útulku vlézt, jak tomu bylo u takzvaných „Humanoids“ z roku 2001 (Neto se v souvislosti s nimi nebrání asociacím s prenatálními zážitky), jindy zase instalace, které se jako obrovské pavučiny šíří prostorem anebo bují jako houby po dešti.

Už ony biomorfní formy jsou v dějinách evropského moderního a současného umění poměrně nezvyklé, ještě pozoruhodnější je však materiál, z něhož Neto objekty vyrábí. Šije je totiž převážně z elastické, průhledné punčochové látky, kterou někdy barví, jindy jí zase ponechává typickou tělovou barvu. Ušité formy plní kuličkami ze styroporu nebo je natahuje na dřevěné konstrukce. Objekty pak zavěšuje jako krápníky ke stropu výstavních místností, jindy z nich tvoří malé jeskyně či kaple. V každém případě se tyto nemotorné, podivné a beztvárné, ze stropu visící nebo na zemi ležící útvary vyznačují lehkostí, transparentností a beztížností a často vyvolávají silný erotický dojem. Občas punčochové „slzy“ naplní kořením, jehož omamná vůně se potom šíří prostorem a zvyšuje tak erotickou působnost objektů a instalací.

Tělo, kůže a jejich vztah k prostoru – to jsou základní elementy, s nimiž Neto pracuje. I proto klade takový důraz na to, aby se bylo možné jeho soch nejen dotýkat, ale také s nimi vstoupit do interakce. Divák je pak ten, kdo svou aktivitou – ať už objekt objímá, prolézá jím, či se v něm usadí – činí Netovo dílo tím, čím je: neopakovatelným zážitkem.

Neto byl jedním z prvních zahraničních umělců, který se nadchl pro fotografie Miroslava Tichého. Když Tichý v roce 2011 zemřel, postavil mu Neto ze své tradiční punčochoviny kapli, do níž umístil reprodukce Tichého fotografií a kterou nazval: „Blue Mist Gray Girls. In Memoriam Miroslav Tichý“ (Modrá mlha šedé dívky. Na památku Miroslava Tichého).