Roman Ondák

Narozen 1966 v Žilině na Slovensku, žije v Bratislavě a Berlíně

Když vstoupíme do prostoru galerie a pozorujeme umělecká díla, označená tabulkami s informacemi, naše vnímání se co do intenzity výrazně vystupňuje. Roman Ondák tuto predispozici k vnímání umění pokouší tím, že oslabuje její poznávací znaky. Instalací „Loop“ (Smyčka), vystavenou v česko-slovenském pavilonu na bienále v Benátkách roku 2009, překonal hranice mezi neutrálním vnějším prostorem a uměleckou síní tak, že do pavilonu umístil rostliny, které rostly v bezprostřední blízkosti. „Chci realitu přesunout dovnitř,“ komentoval instalaci umělec, který tu opakovaně rozestavoval hlídače tak, aby byli paralelně k procházení výstavou místnost od místnosti starší. Tímto obratným tahem na jednu stranu naznačoval plynutí času během návštěvy výstavy, na druhou stranu jím opět obrátil pozornost diváka k „realitě“ a k tomu, aby ji začal vnímat bdělýma očima. Osobité chování tohoto umělce je zároveň základem jeho tvorby. Zdánlivě každodenní věci se při bližším pohledu zdají být problematické, dvojznačné, dokonce absurdní. Díky inscenaci věcí z vnějšího světa uvnitř výstavních síní a díky malým posunům reality nás Ondák upozorňuje na zvláštní, někdy až poetické detaily našich světů. Červené nouzové kladívko v autobusech je nám natolik známé – i když ho většina z nás nikdy nepoužila a zřejmě ani nikdy nepoužije –, že ho už takřka nevnímáme. U lidí v mladém věku je to ovšem žádaný objekt. Možná proto, že je mládí obdobím, v němž okolnosti života vnímáme jako ohrožující a rádi bychom se z nich vymanili, a to za určitého agresivního popudu. Ondák tato nouzová kladívka umisťuje v galeriích a muzeích (Untitled /Bez názvu/, Traffic /Doprava/, 2001). Je lhostejné, zda je návštěvníci identifikují jako umění, či nikoli, podstatné je, že v divácích vyvolávají otázky nad tím, co by se jim v uměleckém prostředí či prostřednictvím umění mohlo stát, a že by si přáli v násilném aktu uprchnout oknem. Vedle této humorné lehkosti v Ondákových dílech rezonuje kritické postavení umělce vůči zkostnatělým postojům institucí a ekonomickým mocenským zájmům.