Arnulf Rainer

Narozen 1929 v Badenu v Rakousku, žije ve Vídni

Proslulost a uznání si Arnulf Rainer vydobyl svou metodou přemalovávání. Ať už jsou jeho terčem fotografické portréty, reprodukce známých uměleckých děl, nebo dokonce díla originální, bez zábran je přemalovává expresiv­ními, rychlými tahy štětce nebo vlastními prsty.

Svou kariéru začal Rainer jako rebel. Nedostudoval žádnou uměleckou školu, kaž­dou protestně opustil. Takřka manicky se pouštěl do experimentů s abstraktní malbou. „Jako pionýr,“ říká Rainer, „musí člověk do umění permanentně zařazovat okrajové polohy. Ty se pak po letech stanou krásou.“ V 60. letech minulého století byly za okrajové považovány pokusy vídeňských akcionistů oprostit se od tradiční malby. Vídeňský aktivi­sta Günter Brus začal dokonce v zápalu pře­ malovávat vlastní tělo, které se tak stalo součástí obrazu. Arnulf Rainer od 70. let přemalovává fotografie vlastního obličeje, později i svého těla, zachyceného v nezvyk­lých pózách. Vznikají tak série „Face Farces“ (Frašky tváře) a „Body Poses“ (Pózy těla), soubory černobílých fotografií agresivně přemalované štětcem či prsty.

Rainerově ničivé náladě neunikají ani originály; ty mu dávají k dispozici umělci jako Sam Francis, Emilio Vedova, Victor Vasarely nebo Georges Mathieu. Rainer je svými zásahy často mění v karikatury, což alespoň čás­tečně odlehčuje jeho destruktivnost, i když v případě přemalovaných madon nebo Ježíšo­vých portrétů je Rainer nesmlouvavě brutální, podobně jako jeho předchůdci, vídeňští akcionisté. Co do uplatnění ničivých sil jej ale přita­hují i jiné oblasti, než je katolictví – například přemalované fotografie z cyklu „Hiroshima“ ukazují město zničené na konci druhé světové války atomovou bombou.

V posledních letech se Arnulf Rainer soustřeďuje především na přemalovávání fotografií, a tak není divu, že jej zaujala tvorba českého fotografa Miroslava Tichého. Jeho snímky zpracovává spíše zdrženlivě – snad z úcty k dílu tohoto podivína – a dokazuje tím, že jeho zásahy nemusí vždy vycházet jen z ničivých pohnutek. V únoru 1992 na vlastní pěst vyhledal tohoto samotářského podivína v moravském Kyjově a chtěl od něj koupit jeho práce. Tichý to odmítl, ale daroval Rainerovi dvě fotografie výměnou za jeho vlastní práci vytvořenou přímo na místě. Tato událost posléze podnítila vznik projektu „Artists for Tichy – Tichy for Artists“, jehož podstatou je právě výměna Tichého děl za díla jemu naklo­něných umělců.