Christoph Rütimann

Narozen 1955 v Curychu ve Švýcarsku, žije v Müllheimu

Jak Rütimann jednou řekl, cílem jeho umělec­ké tvorby je prostřednictvím spekter našeho vnímání a jejich kombinací zachytit vše, co nás obklopuje. To přirozeně není možné – Christoph Rütimann to ví, a přesto se o to pokouší. Snad i proto má jeho tvorba – ať už se jedná o kresby, malby, objekty, akce, videa, filmy nebo instalace – vždy jakýsi nádech absurdity, když se snaží být přírodovědeckým pojednáním.

Od začátku své tvorby se Rütimann věnu­ je především kresbě. Na papír či přímo na zeď kreslí nekonečné linie. Tento proces natáčí a coby videodokument následně vystavuje. Jindy vytváří rozměrné kresby na desky z polyesteru. Kresba pro něj představuje „první řeč“, proto se jí také věnuje nejintenziv­něji. V malbě ho pak zajímají především barvy a jejich vzájemný vztah. Využívá techniky podmalby na sklo, která v sobě automaticky nese zrcadlový obraz malby.

Absurdněji působí Rütimannovy objekty, které se podobají vědeckým experimentům. Jeho oblíbeným skulpturálním materiálem jsou váhy a hodiny, z nichž staví věže, zdi, pyrami­dy a přepážky. Váhy vždy ukazují hmotnost, kterou jsou zatíženy. Objekt s názvem „2 Kilo­gramm 250 Gramm in Gips“ (2 kilogramy 250 gramů v sádře) představuje váhu zabudova­nou do sádry, která ji obklopuje jako překynuté těsto. V Hannoveru instaloval v roce 2008–09 do koruny stromu PVC roury a kabely, které v noci svítí, a vytvářejí tak linie.

Avšak Rütimannovy akce jsou i spektaku­lární. V roce 1994 v Luzernu na rozloučenou s objektem určeným k demolici hodinu krko­lomně obcházel střechu budovy muzea a tento akt nazval „Hängen am Museum“ (Viset na muzeu). Opakoval jej pak ještě v roce 2002 za přítomnosti davů lidí na střeše nového muzea, které na témže místě postavil známý francouzský architekt Jean Nouvel.

V posledních letech v rámci projektu „Handläufe“ (Zábradlí) mapuje Rütimann kamerou evropská města. Na výstavě v kunsthalle v Zugu ukázal na samostatných monitorech 150 kamerou zachycených cest tvořících rozsáhlou celosvětovou síť. Zábradlí RS představuje soubor filmových dokumentů, jež původně po celém světě sledovaly průběh zábradlí, potrubních vedení a hran staveb. Jako vedlejší projekt celkového portrétu italských Benátek vznikl zrychlený záznam plavby kanály města pořízený kamerou upev­něnou k boku lodi. Působením této nekonečné projekce na jedné straně ztrácíme orientaci, zároveň jsme však pevně ukotveni v ose (stře­dové) perspektivy.