Adrian Schiess

Narozen 1959 v Curychu, žije ve Mouans-Sartoux, ve Francii

„Malířství pro mě znamená nanášení barvy na plochu a zacházení s barvou v prostoru,“ říká Adrian Schiess. Na jedné straně je ovlivněn minimalismem, americkým uměleckým směrem 60. let minulého století, jenž usiloval o redukci uměleckého výrazu na základní geometrické formy, a na straně druhé italským hnutím arte povera z téže doby, kladoucím důraz na používání „chudého“ materiálu. S malbou experimentuje Schiess už přes 30 let, přičemž rozhodující je pro něho barva. Vyvinul si k ní až jakýsi otcovský vztah: „Barvy mi připadají labilní, kočovné, bez domova, třpytivé, fantastické.“ Tyto takříkajíc bezprizorní, ale třpytivé barvy se pak snaží dostat na plátno.

Schiessovy obrazy často vycházejí z barevných fotografií přírody – motivy se však nakonec až k nepoznání rozplynou v abstraktně působící barevné ploše. Na původní motivy pak už upomínají jen romanticky znějící tituly jako „Mondlicht“ (Měsíční svit), „Roter Mohn“ (Červený mák) nebo „Ciel de Printemps“ (Jarní obloha). Schiess používá akrylové i olejové barvy, ale nanáší je většinou tak, že po štětci není vidět žádná stopa. Povrch obrazů je uhlazený, jakoby naleštěný. A právě to je na těchto obrazech tak nezvyklé: lesklý povrch, který odráží světlo. Schiess mluví dokonce o „pokožce“, jež má schopnost chovat se jako chameleon. Proto také své obrazy nezavěšuje jen na zdi; někdy je o zeď prostě jen opře či je položí na podlahu nebo všelijak rozmístí do prostoru. Rozhodující je, že na ně dopadá dostatek denního světla, což vyvolává často až oslňující hru barev. Barvy jako by se šířily prostorem – proto Schiess klade důraz na vztah barvy k prostoru, vládne tu lehkost a hravost a vynořují se asociace na vzdušně působící obrazy francouzských impresionistů, především malíře Pierra Bonnarda.

Jindy zase Schiess nanáší na plátno silné vrstvy barvy, kterou někdy vytlačuje přímo z tuby, takže vznikají obrazy, jejichž povrch má spíše podobu reliéfů a které působí až tíživě. V sérii z roku 2009 pro změnu namáčí plátna o rozloze více než 2 x 3 metry do barev, nechává je uschnout a napíná na dřevěný rám. Obrazy s těžko definovatelnými, matnými skvrnami připomínají pak spíše špinavé hadry než umělecká díla, a vzdávají tak hold tradici „chudého“ umění arte povera.