Bernhard Schobinger

Narozen roku 1946 v Curychu ve Švýcarsku, žije v Richterswilu

Jako malý kluk spatřil Bernhard Schobinger na příčném trámu poutního kostela Hergiswald v kantonu Lucern sochu pelikána, který krví z vlastního srdce krmí svá mláďata. Tento mýtus pelikána se stal pro Schobingera rozhodující zkušeností z dětství. Návštěva tohoto velkolepého kostela, vypráví Schobinger, „pro mě znamenala mystický zážitek, který dal vzniknout občasnému přání stát se zlatotepcem, abych se dostal co nejblíže této sféře a mohl v ní strávit život“. O mnoho let později – stal se mezitím renomovaným umělcem zhotovujícím šperky – vytvořil dílo „Pelican Red Ink Pad“ (Červený razítkovací polštářek Pelikan, 2003–2006). Šperk – krabička na razítka značky německé firmy Pelikan – visí na červeném řetízku jako přívěšek stylizovaný do podoby pelikána. Uvnitř leží na krvavě rudém razítkovacím polštářku jako vajíčka dvě tahitské perly. Schobinger je známý tím, že hodnotné materiály typické pro šperky, jako je zlato a diamanty, kombinuje se zdánlivě bezcennými předměty, například vyhozenými dráty, starými šrouby a střepy. Tvůrčí akt spojování heterogenních materiálů vrcholí v pracích, které jsou zároveň šperky i uměleckým dílem s téměř alchymistickým nábojem. Kreativní zapojení symboliky, jakým je zasazení diamantu do víčka zmíněné krabičky, dává jeho dílům hloubku u šperků neobvyklou. „Bezpodmínečnost a sebeobětování ptáka ve prospěch svých mláďat má […] sílu oceli,“ říká autor. Schobinger lituje toho, že se původní magicko-mytický rozměr šperků v průběhu kulturní historie stále více rozplýval. Kromě prestiže, kterou šperky měly už ve starší době kamenné, se v osvícenecké, západní společnosti jejich metafyzický smysl vyprázdnil a zbyla jen absurdní hodnota zlata, jíž mu lidé připisují na základě oboustranné dohody. Ve svých dílech se Schobinger zcela očividně staví právě proti této redukci na ekonomickou hodnotu a proti obsahovému zploštění šperků – drahé perly jsou na jeho šperku skryté v zavřené krabičce. Tato „vajíčka“ – symbol koloběhu života a smrti – jsou v bezpečí stejně jako mláďata pod ochranou onoho pelikána. Jeho způsob využívání materiálu je prosycen záměry a symbolikou. Člověk je – řečeno slovy Schobingera – „v pokušení větu ‚vše je propojeno se vším‘ chápat jako univerzální vzorec“.