Katharina Sieverding

Narozena 1944 v Praze v České republice, žije v Düsseldorfu

Když se v 60. letech minulého století začala v umění prosazovat nová média jako video a fotografie, byly to převážně ženy umělkyně, jež tato média přijaly za svá. Jednak proto, že byla tehdy na okraji zájmu mužů, kteří dominovali hlavně malířství a sochařství, a také proto, že umělkyním tato média umožnila vyrovnávat se s otázkou vlastní identity mnohem bezprostředněji. Právě o identitu ženy a umělkyně ve vztahu ke společnosti šlo od samého počátku Katharině Sieverding. Více než čtyřicet let se zabývá, jak sama říká, „identitou jako individualitou a jako kolektivní individualizací“.

Její série velkoformátových barevných fotografií z roku 1973 nazvaná „Transformer“ (Transformer) je známá dodnes: na snímcích je v nadživotní velikosti zachycována autorčina tvář, podrobovaná technické manipulaci, přičemž někdy se tu dokonce prolíná s tváří autorčina životního partnera Klause Mettiga. Vyvstávají tak před námi otázky: Která část obličeje je ještě ženská a která již mužská? A co výraz? Je mužský, nebo jsou v něm dosud zbytky ženskosti? Existuje vůbec ještě nějaká hranice mezi ženou a mužem? A jak se žena umělkyně vlastně může prezentovat, aniž by kráčela ve stopách mužských autorů? To jsou otázky, které v 70. letech zaměstnávaly většinu umělkyň.

V další tvorbě pak Sieverding kombinuje vlastní snímky s fotografiemi nalezenými v tisku. Tento materiál upravuje a sestavuje do výrazných obrazů inspirovaných estetikou reklamy. Namísto témat běžných v reklamě do těchto obrazů ovšem zapracovává výbušné politické a společenské obsahy, jako je například atomová energie, znečištění prostředí a násilí. Své obrazy často promítá přímo na zeď, a vytváří tak fascinující, barevně zářící prostory, které jsou na jedné straně esteticky svůdné, na straně druhé však svými obsahy a výpověďmi znepokojují. Jsou to, jak Sieverding sama říká, hybridní plošné obrazy a prostory na hranici mezi pravdou a fikcí, mezi ikonoklasmem a piktorálním zvratem.

V sérii „Projected Data Images“ (Projektovaná obrazová data) z poslední doby se Sieverding opět vrací k vlastním snímkům, které dokumentují její život na umělecké scéně. Znovu zpracovává před lety uložené zkušební výtisky – s vědomím, že fotografie, jak ji chápal Roland Barthes, má schopnost zmrazit okamžik a uchovat ho jako vzpomínku.