Rosemarie Trockel

Narozena 1952 ve Schwerte v Německu, žije v Kolíně nad Rýnem

Rosemarie Trockel se stala známou na začátku 80. let minulého století jednak svými pletenými obrazy, jednak objekty, do nichž zabudovávala plotýnky z elektrických vařičů. Obrazy byly upleteny z vlny, a to na strojích, které obsluhovali muži, ačkoli byla taková práce vždy považována za vysloveně ženskou činnost. Na těchto pletených obrazech se objevovaly nejrůznější symboly, například hlava zajíce, jak ji známe z pánského časopisu Playboy, anebo srp a kladivo, symboly, jejichž význam je jednoznačný. Již zmiňovaných plotýnek užívala Trockel zase jako symbolu ženské práce v domácnosti. Zabudované do bílých ploch vytvářely abstraktní minimalistické obrazy a objekty. Trockel tímto konceptuálním postupem, během něhož vznikala díla formálně se podobající tvorbě minimalismu, komentovala a zároveň parodovala minimalismus a konceptualismus, tedy umělecké směry dominující tehdejšímu uměleckému světu a zastoupené výhradně mužskými umělci.

Mezitím se tvorba Rosemarie Trockel rozrostla o instalace a filmy, ale svému původnímu záměru – inteligentně a s humorem nabourávat zakořeněné předsudky týkající se postavení ženy ve společnosti – zůstává nadále věrná. Významným prostředkem její subverzivní činnosti jsou také kresby, koláže a tisky, které považuje za rovnocenné svým objektům, instalacím a filmům. S veselou zlomyslností v nich napadá nabubřelou dominanci mužů ve společnosti. V pozdější práci, například při její prezentaci na benátském bienále v roce 1999, kde byla Trockel vůbec první ženou reprezentující Německo, se ujímá světa dětí a mladistvých, který byl uměním dosud opomíjen.

Rosemarie Trockel a její americké kolegyně Jenny Holzer, Sindy Sherman a Barbara Kruger, o jejichž prosazení v Evropě se Trockel zasloužila společně se svou přítelkyní a galeristkou Monikou Sprüht, otevřely svými angažovanými a promyšlenými výstupy současné umění ženským umělkyním. Přitom však Trockel neztratila nic z lehkosti a intelektuální hravosti, jimiž prostřednictvím svých děl nejenom podkopává patriarchální struktury společnosti, ale s nimiž se ujímá i tabu týkajících se ženského těla, jako jsou porod, menstruace a menopauza. Trockel je jedna z umělkyň, která výrazně změnila chápání a význam současného umění. Díky ní a jejím kolegyním se díla takových mladých tvůrkyň, jako je Tracey Emin nebo Eva Koťátková, stala samozřejmými.