Keith Tyson

Narozen 1969 v Lancashire ve Velké Británii, žije v Brightonu

Umění Keitha Tysona jako by chtělo obsáhnout celý kosmos: přírodní vědy, filosofii, matematiku, estetiku i science fiction. Východiskem mu je přitom řeč. Ve známost vešel Tyson v 90. letech minulého století svým „strojem na umění“, přístrojem sestaveným z logaritmů počítače a knih, jemuž zadával různá slova apod. Náhodně vzniklé slovní kombinace pak přenášel do kreseb, maleb i objektů, které vystavoval pod názvem „From the Artmachine“ (Z Uměnostroje). Takto nashromáždil přes 14 tisíc nápadů, z nichž byl dosud uskutečněn jen zlomek.

Následovaly tzv. „History Paintings“ (Historické malby), sestávající z červených, zelených a černých pruhů, jejichž pořadí stanovila náhodná volba rulety. Názvy těchto maleb, jako například „St. Petersburg 1905“, odkazují k městům, v nichž se nachází známá kasina, a zároveň k roku významných událostí v historii těchto měst. V malbách vznikajících mezi lety 2005 a 2008 už přenechal Tyson náhodě vše. Na hliníkové desky nanesl barvy, pigmenty a chemikálie, které vystavil různým teplotám, mechanickým vlivům a různému osvětlení. Výsledkem jsou barevné obrazy připomínající tu fantastické krajiny, tu psychedelické vzory, jindy zase expresionistickou abstraktní malbu. A protože to byla příroda, jež jim dala vzniknout, nazval je „The Nature Paintings“ (Přírodní malby).

Dosud nejpozoruhodnější byla však asi Tysonova instalace „Large Field Array“ (Velká polní formace) v newyorské Pace Gallery v roce 2006. Podle určitého modulárního systému zaplnil prostor galerie a její zdi nejrůznějšími objekty, kupříkladu napodobeninou svatebního dortu milionáře Donalda Trumpa, logem londýnské podzemní dráhy, židlí vyrobenou z kostry či obědem určeným pro vesmírné lety. Toto kosmologické bludiště popu bylo otevřeno jakýmkoli asociacím.

Neméně spektakulární byla Tysonova výstava v centrále Deutsche Bank v Londýně „12 Harmonics“ (12 harmonií). Na hliníkových tabulích o velikosti 3,5 x 2 metry se odehrává kosmologie 21. století. Každé z tabulí je přiřazena, jak Tyson říká, určitá „numerická esence“. Na první je vidět slunce, na poslední měsíc, 6 jich je věnováno dni, 6 noci, střídají se tu i roční období. Na tabulích se nachází vše, počínaje chemickým vzorcem benzenu, přes pokuřujícího kovboje známého z Las Vegas až po Amora Michelangela Caravaggia; všechno, co – jak tvrdí sám Tyson – přispívá „k radostnému vizuálnímu prožitku“. Málokterému umělci se dnes daří s takovou, až renesanční velkorysostí obsáhnout téměř celý svět.