Peter Weibel

Narozen 1944 v Oděse v bývalém SSSR, žije v Karlsruhe

Snad každý, kdo se zajímá o umění posledního půlstoletí, zná sérii černobílých fotografií, na kterých si městem vykračuje mladá žena v perziánovém kožichu a na vodítku má nikoli psa, nýbrž muže lezoucího po čtyřech. Onou ženou byla rakouská umělkyně Valie Export, roli muže-psa tehdy sehrál dnes vážený profesor a ředitel „Centra pro umění a mediální techniku (ZKM) v Karlsruhe Peter Weibel. Toto pouliční představení, pojmenované „Aus der Mappe der Hundigkeit“ (Z análů psovství), vzbudilo ve Vídni nemalý rozruch. Psal se rok 1968, rok studentských revolt a provokací, a Weibel se jako mladý umělec účastnil na vídeňské univerzitě společně s Günterem Brusem, Otto Muehlem a Oswaldem Wienerem (později známí jako vídeňští akcionisté) akce „Kunst und Revolution“ (Umění a revoluce). Za zpěvu rakouské hymny překračovali tito umělci všechna myslitelná společenská tabu, včetně močení a masturbování na veřejnosti. Konflikt se zákonem a potyčky s policií byly samozřejmě programové, stejně jako ve výstupech Valie Export, jež do provokací vídeňských akcionistů vnášela prvek ženské emancipace.

Avšak Weibelovo dílo se nevyčerpává jen akcemi založenými na provokaci. Polem jeho působnosti je především řeč. Ovlivněn významnými lingvisty 20. století, Ludwigem Wittgensteinem, Romanem Jakobsonem a Johnem Langshawem Austinem, experimentuje s řečí ve vztahu k tělu a společnosti. Výsledkem jsou různé performance, instalace, filmy a videa. Weibel patří k průkopníkům videoartu a je jedním z prvních umělců, který začal v roce 1977 spolupracovat s rakouskou televizí ORF.

Jako bývalého studena matematiky Weibela vždy zajímaly nové technologie, především možnosti počítačů, a tak je začal záhy zapojovat i do svých uměleckých snah. Vznikají tak nákladné instalace využívající interakce s publikem. Současně Weibel píše, publikuje a přednáší. Stal se jedním z předních teoretiků umění a komunikace v době nových technologií. Přitom se však nevzdává další umělecké tvorby, která se často vyznačuje břitkým humorem. Typický je jeho „Self-Portrait with Knife“ (Autoportrét s nožem) z roku 1973, černobílá fotografie, na níž se v naleštěném ostří nože zrcadlí umělcova tvář. Ovšem v posledních letech se Weibel soustřeďuje stále více na roli zprostředkovatele umění. Roku 1999 se stal ředitelem ZKM v Karlsruhe, které se vyznačuje řadou nezvyklých výstav a experimentů týkajících se vztahu umění a nových médií.