Andro Wekua

Narozen 1977 v Suchumi v Gruzii, žije v Berlíně

Zlá groteska, svůdný pop, nostalgický futurismus – tak by se dalo popsat umění Andra Wekuy, představitele generace nastupující po roce 2000. Co tuto generaci, zastoupenou například německými umělci Thomasem Zippem a Andym Hopeem 1930, charakterizuje, je jejich surreálně expresivní přístup ke skutečnosti. Žádné sociologicky motivované projekty, v jakých si libovalo postkonceptuální umění 90. let minulého století, ale přímé, autenticky vystupňované ponoření se do tvrdé reality.

I Wekua je přitahován syrovostí, jakou jen život může nabízet. Jeho kolážové obrazy a sochy, které prezentuje většinou jako součást prostorových instalací, nejsou ve svých výpovědích nikdy jednoznačné, natož nevinné. Někdy je lze dokonce označit za strašlivé, jako je tomu v instalaci „Get Out of My Room Part I“ (Vypadni z mého pokoje, část I.) z roku 2006. Jde o sochu chlapce sedícího na židli s nohama zkříženýma na desce obrovského stolu. Chlapec je oblečen do bílé košile, na nohou má bílé ponožky a pečlivě zavázané boty, ale chybí mu kalhoty. Obličej má znetvořený. Čeho jsme tu svědky? Kam vstupujeme? Do oblastí vymezených sexuálním fetišismem a snad i pedofilií?

Wekuovy děti a ženy jsou téměř vždy svědky překračování sexuálních a sociálních pořádků. Toto překročení však není nikdy jasně definováno. Jako by se Wekua pokoušel znovu a znovu dostat k jádru dané situace. Avšak marně – sexuálním traumatům a ryzímu násilí se přiblížit nelze. Kdo se o to pokusí, propadá posedlosti. A právě posedlost je pro Wekuovo dílo určující. Dokonce i tam, kde na první pohled nejde o násilí a sex. Na benátském bienále v roce 2011 prezentoval pod názvem „Pink Wave Hunter“ (Lovec růžové vlny) na obrovské platformě modely budov svého rodného města Suchumi, které zhotovil po paměti. Jenže spíše než umělecké dílo připomínala tato řada budov jakési indicie, jež vypovídají o neuvěřitelných zločinech. Proč vlastně?

Jednou z posledních Wekuových prací je barevný film „Never Slept With a Strawberry in Your Mouth“ (Nikdy jsi nespal s jahodou v ústech) z roku 2010. Je to film záhadný a svůdný současně. A jakoby mimo čas. Jen těžko lze říci, zda jde o futuristickou vizi, nebo o nostalgické blouznění. Wekuovo umění, to jsou vize na pomezí perverze a patologie. Mají své oprávnění? Vždyť zužují význam umění na pouhý záznamník psychických posedlostí. A přece jsou potřebné: staví se totiž do cesty rigidním společenským pořádkům.