Anna & Bernhard Blume

Anna Blume (roz. Helming), 1937 v Borku, žije v Kolíně n. Rýnem
Bernhard J. Blume, narozen 1937 v Dortmundu, zemřel 2011

Způsob, jakým tato autorská dvojice zobrazuje maloměšťácký svět, v současném umění nejspíš nikdo nepředčí. A jak by také mohl? Jednak tito umělci sami pocházejí z ryze maloměstských poměrů – avšak na rozdíl od řady jiných mají odvahu se k tomu přiznat – a jednak žijí v Německu, zemi, jež si vypěstovala vlastní podobu maloměšťáctví, představující sloučení dvou zcela protichůdných pohledů na svět: stroze racionálního přístupu, formulovaného německými filosofy, a velikášské iracionality. Tento vnitřní antagonismus vede ke konfliktům a ty mívají – jak poznalo minulé století – katastrofální následky.

Anna a Bernhard Blumeovi se ve svých pracích zmíněnému rozporu záměrně otevírají. Svět, který před fotoaparátem inscenují, a to převážně v černobílém provedení, je vždy pokusem německého maloměšťáka vyrovnat se s iracionální úzkostí, pudy a fantaziemi, a nezradit přitom onu povznášející racionalitu. Výsledek je ovšem pokaždé stejný: chaos, rozvrat, katastrofa.

Nezapomenutelná je jejich série „Methaphysik ist Männersache“ (Metafyzika je věcí mužů) z roku 1989. V hlubokém německém lese, s nímž bývá spojován filosof Martin Heidegger, se dějí neuvěřitelné věci – stromy se dávají do pohybu, ženy visí na větvích jako hadry, a tak mužskému zachránci nezbývá, než padnout prosebně na kolena. V sérii „Eucharismus“ (Eucharismus) z roku 1979 se každodenní oběd mění v náboženský rituál večeře Páně; v sérii „Vasenekstasen“ (Vázové extáze) z roku 1987 se pokojové vázy emancipují a ohrožují uživatele nevkusně zařízeného obývacího pokoje. Podobně nevkusně jsou oblečeni i aktéři těchto scén, Anna a Bernhard Blumeovi: ona v kytičkovaných šatech z plastické látky a s naondulovanými vlasy, on v šedých kalhotách, bílé košili s károvanou kravatou a v levné napodobenině anglického saka.

Jedna z posledních sérií této autorské dvojice se nazývá „Transzendentaler Konstruktivismus“ (Transcendentální konstruktivismus). Konstruktivismus, umělecký směr z počátku minulého století, kladl důraz na racionalitu, kterou by bylo možné artikulovat pomocí čistě geometrických forem. Jak se však tyto formy snášejí s potřebami lidského těla? A jak může být racionální chápání světa transcendentální? Na to jednoznačně odpovídá jeden ze snímků: ukazuje tvář, jež je vtěsnána mezi stěny čtverce a vyzařuje při tom nekonečné utrpení.