Christian Boltanski

Narozen roku 1944 v Paříži ve Francii, žije blízko Paříže

Vztyčená truhla by mohla bez problémů pojmout člověka a stát se místem jeho posledního odpočinku. Její chladný kov namísto organického dřeva ale evokuje spíše nádobu na archivování než rakev.

Základ tvoří černobílá fotografie. Momentka ženy v bikinách sedící na ramenou mladého muže. Rozverná lehkost fotografie z dovolené kontrastuje s morbiditou její prezentace. Zvětšením reprodukce zesílila neostrost, která ještě více podporuje pomíjivý charakter fotografie. Budoucí smrt zobrazeného – tak, jak ji podle Rolanda Barthese fotografie zobrazuje – je zde zprostředkovaným vědomím o již nastalé smrti přenesena do přítomnosti.

V těchto i jiných pracích Christiana Boltanského z cyklu „Reliquaire, les linges“ bývají k fotografiím přiloženy textilie. V díle z roku 1999 jsou to bílé šátky, které neuspořádaně leží u okraje fotografie. Materiální tělesnost klubek tvoří protipól k hladkosti a redukované materiálnosti, které jsou vlastní fotografickému médiu.

Mezi haptickou přítomností šátků a fyzickou nepřítomností fotografovaných a mrtvých se vytváří bezprostřední oblouk napětí mezi přítomností a transcendencí.

Dotykové relikvie znamenají v religiózním kontextu objekty, které nejsou součástí samotné osoby, ale s nimiž daná osoba přišla do kontaktu. Jednou z nejznámějších je kapesník Veroniky, do něhož si Ježíš na křížové cestě otřel svůj zpocený obličej. Stejně jako na fotografii na něm zůstala otisknuta jeho tvář. Protagonisté v Boltanského pracích nejsou ale žádní světci, nýbrž „nedůležití“, neznámí lidé. Boltanski jim poskytuje místo ve svém uměleckém archivu života a umírání.

Témata identifikace a pomíjivosti ve vztahu k fotografiím a osobním pozůstatkům nacházíme již v raných dílech pseudodokumentárních rekonstrukcí jeho vlastního života. Přihlášením se ke svému židovskému původu začíná Boltanski od roku 1990 období, ve kterém se vypořádává s holokaustem. Vedle stínového divadla patří zvukové instalace k nemateriální dimenzi jeho celoživotního díla kroužícího kolem smrti a vzpomínek. Boltanski patří k mezinárodně nejuznávanějším umělcům a byl již několikrát oceněn. Jeho díla jsou k vidění po celém světě ve významných muzeích a na uměleckých výstavách, jako je například documenta. V roce 2011 tvořila Boltanského instalace „Chance“ celý francouzský pavilon na 54. mezinárodním bienále současného umění v Benátkách.