Nick Cave

Narozen 1957 Warracknabeal Austrálii, žije v Brightonu v Anglii

Hudbu Nicka Cavea, který se na uměleckou dráhu vydal již před více než třiceti lety, nelze popsat beze zbytku: jednou je to běsnící vír proudů nefalšovaných emocí, jindy cítíme zcizenou grácii čehosi krásného, co bylo rozbito na kusy. Celé Caveovo dílo je naplněno intenzitou, nespoutanými emocemi a univerzálními tématy, jako je láska, smrt a víra. Jeho písňovým textům nelze upřít literární základ, z něhož vyrůstají: je to záliba v jižanské gotice a převyprávěných mýtech, křesťanských příbězích a tradičních postavách. Přes nutkavou potřebu zabývat se již mnohokrát zpracovanými tématy dosahuje díky svému jedinečnému tvůrčímu přístupu značné působivosti. Jeho písně o neopětované či nešťastné lásce, plné smutkem prodchnuté erotiky, či příběhy o lidsky nedokonalých a hřešících mužích a ženách a jejich spáse jsou rámovány proroctvími, kletbami a vzdálenou přítomností boha. Tyto příběhy mají podivně vznešenou atmosféru a jejich krása leží kdesi na okraji. Směsicí protikladů se vyznačuje i jeho hudba – kombinuje prvky noise, free jazzu, rocku a post-punku s tradičnějšími baladami, lidovou hudbou a orchestrálními aranžmá.

Caveova dlouhá hudební a umělecká kariéra je velmi bohatá. Na jejím počátku stojí Cave jako frontman kultovní skupiny The Birthday Party, mezi jejíž početné příznivce patřil například i slavný DJ John Peel. V roce 1983 Cave založil dodnes hrající kapelu Bad Seeds, jež se stala hlavním pilířem jeho hudební kariéry a přinesla mu jak uznání kritiků, tak široký zástup fanoušků. Kromě působení v Bad Seeds se podílel na mnoha dalších projektech, včetně sólových vystoupení, a v poslední době pracuje také na vedlejším projektu nazvaném Grinderman. Ve spolupráci s dalším členem skupiny Bad Seeds, Warrenem Ellisem, složil hudbu k řadě divadelních představení a filmů. V roce 1988 Cave vydal pod titulem „King Ink“ první knihu, po níž následovaly další dva – uměleckou a kritickou obcí vysoce ceněné – romány, sbírky písňových textů a několik filmových scénářů. Právě tato šíře záběru vzbuzuje u veřejnosti zájem. Témata, jimiž se zabývá, se v průběhu času příliš nezměnila, to však neplatí o formách a prostředcích, které pro jejich vyjádření volí. Caveovo dílo pak lze v jistém smyslu chápat jako osobní interpretaci Bible.