Damien Deroubaix

Narozen 1972 v Lille ve Francii, žije v Berlíně

„Malířství existuje proto, aby odhalovalo svět. Žijeme ve světě násilí, lží… Věci, o kterých denně slýcháme, jsou plné cynismu. Umělecké obrazy ukazují, jaký svět je. Jsou portrétem ducha času.“ Výroky Damiena Deroubaixe nedávají tušit nic dobrého. A právem, jeho díla jsou šokující. Ukazují děsuplné scény, obrazy plné agresivní symboliky. Kostlivce, smrtky a žraločí škleby známe jak z oblasti kunsthistorie, tak ze zobrazení z metalové a „gothic“ scény, která se hlásí k temné stránce světa. Tuto hrůzu ale známe i z ponurých kapitol naší historie a v neposlední řadě z aktuálního dění. Tu hákové kříže a strážní věže, tam zase hvězdy a proužky americké vlajky, která se rozplývá v čárový kód. Podobně jako kdysi Hieronymus Bosch Deroubaix ukazuje, že zlo není výplodem zvrhlé fantazie, ale že je naprosto reálné. Je konečně faktem dnešní doby, že válka a kapitalismus jsou ve vší své brutalitě propojené a že tento vývoj nemůže dopadnout dobře. Jeho děsivým přízrakům nakonec v jejich vlastním hororu unikne výkřik „Ano!“, s hubou plnou bankovek. Svět se cynicky zhroutí. „Důležité přitom je, že se člověk při práci baví,“ říká Deroubaix, kterému nepřijde, že by jeho díla postrádala naději. To, že má smysl pro humor, potvrzuje i jeho vysvětlení, proč si zvolil akvarel a dřevoryt. Akvarel je prý spojován s laickým malováním a horor a akvarel podle něj tvoří zajímavý kontrast. A když pracuje s dřevorytem, mohl by tím provokovat své francouzské krajany, protože ti údajně dřevoryt považují za techniku německých expresionistů. Ve skutečnosti se o tomto francouzském umělci často říká, že je spíše německým malířem, ovlivněným mimo jiné Otto Dixem či Martinem Kippenbergerem.

Deroubaixovo dílo se neomezuje jen na malířství, kresbu a dřevoryt, ale zahrnuje také koláže, plastiky a instalace. Jeho věže ze dřeva jsou zamýšlené jako přehnaně velké klasické podstavce a připomínají ropné a strážní věže, symbolizující moc a násilí. Na nich jsou upevněné komiksové „bubliny“ s agresivními politickými motty, bezpečnostní kamery a mikrofony. Jako hommage na známého českého fotografa Deroubaix zhotovil „Tichého věž“. Ta zahrnuje po domácku vyrobené fotoaparáty, obrazy žen a načerno obarvené žárovky, které symbolizují temnotu následující po epoše osvícenství („Siècle des Lumières“, doslova přeloženo „Století světel“).