Kerstin Drechsel

Narozena 1966 v Reinbeku v Německu, žije v Berlíně

„Zajímá mě privátní prostor,“ říká Kerstin Drechsel. A v tom je zcela radikální, neboť nevynechá ani tu nejprivátnější oblast – vlastní sexuální život. Drechsel je lesbička, a tak se na jejích obrazech objevují nahá těla jejích milenek a milující se páry. Zachycuje ale i natolik intimní činnosti, jako je například močení. Autorce nejde ani tak o provokaci jako spíše o samozřejmost a přirozenost. Jen málokdy bylo v evropském malířství představeno ženské tělo takto bez zábran. Přesto však obrazy nepůsobí vulgárně, naopak lehce a zářivě.

Tohoto účinku dosahuje Drechsel zvláštní technikou, přičemž používá různé materiály. Série „Daily“ sestává ze stovky akvarelů na čtvrtkách formátu A4 zachycujících všední scény ze života umělkyně, její imprese a fantazie. I když maluje olejovými barvami na plátno, rozředí barvy natolik, že její malby vypadají jako akvarely. Převážně světlými, až transparentními barvami malované obrazy pak působí, jako by byly prosyceny světlem, a připomínají tak impresionistické malby. Takže i přesto, že Drechsel zachycuje zpravidla drsná témata, mají její obrazy jakousi romantickou auru.

„In Heat Country“ je série velkoformátových černobílých sítotisků na plátně, v níž autorka tematizovala stereotypy lesbické lásky, jak je známe z pornografických časopisů („baby, girl, good, slippy, mama“). K témuž směřuje, když fotografuje místa, která nachází u svých přátel – zákoutí, místnosti s postelemi či koupelny –, a následně je maluje. Vybírá si přitom jen určitá místa – čím více spodního prádla, toaletního papíru, zmuchlaných papírových kapesníčků a kosmetických tub se na posteli nachází, tím lépe. Uprostřed tohoto „konzumního nádoru“ – jak Drechsel nahromaděným věcem říká – leží například fotografie či brýle. Na postelích i umyvadlech, pod nimi, na nich i za nimi se totiž hromadí nejen odpad a věci každodenní potřeby, ale i nastřádané zásoby. Série těchto obrazů nese také příznačný název „Rezerve“ (Rezerva).

O nepořádek a hromadění věcí jde Kerstin Drechsel i v sérii „Unser Haus“ (Náš domov). Na obrazu z roku 2005 je zase vidět pokoj až k prasknutí zaplněný knihami a papírem. Malířka tyto prostory ovšem nijak neinscenuje, jde o pracovní místnosti jejích známých, představitelů berlínské kulturní scény. Fascinuje ji intenzita, s níž se povolání mísí se soukromým životem. Privátní sféra se proměňuje ve zdánlivě nepořádné a chaotické nahromadění pracovního materiálu, v tomto případě knih a papíru.