Armen Eloyan

Narozen 1966 v Jerevanu v Arménii, žije v Curychu

Odkdy je Kačer Donald hrdinou, jemuž je rezervováno místo ve výstavních síních? Kačer s rozcuchaným peřím sedí na zemi s nohama komicky zdviženýma do vzduchu, s čepicí Sherlocka Holmese na hlavě a v těžkých botách, jako by ho čekala alpská túra; to vše na ploše 3 x 4 metry. Anebo dřevěný špalek s nosem Pinocchia a s nohama v obrovských červených botách. Jednou je zachycen jako malíř s paletou u nohou, podruhé zase jako hopsající tanečník. A co ta růžovoučká prasátka s kšiltovkou, tancující fazole, čajové konvice s dlouhatánským nosem? Odkdy je tohle umění?

Je tato otázka v době, kdy se hranice mezi uměním a fantasmagorickými výplody masové kultury stávají čím dál více průchodnými, vůbec ještě relevantní? Eloyanovy obrazy jsou v každém případě strhující už způsobem, jakým jsou namalovány. Na velkých plochách vznikají rychlými tahy štětce husté, někdy až mnohovrstevnaté nánosy zářících barev, z nichž se až při pozornějším pohledu začnou rýsovat kontury, znázorňující například obličej s vyvalenýma očima a ušima zajíce. Intenzita, s níž jsou tyto obrazy vytvořeny, se přenáší i na diváka, zrovna tak jako určitá nepředvídatelnost toho, co všechno lze na malbě objevit. Konečná podoba těchto obrazů vychází najevo až v procesu malování.

Takto náruživě vznikající obrazy ve své osobité grotesknosti oscilují mezi tragičností španělského malíře Francisca de Goyi a banalitou amerického umělce Philipa Gustona, jemuž je Eloyan velice blízký především těžkopádností, s níž některé předměty maluje. Eloyanovy obrazy jsou díky samozřejmosti, s níž svět zvířat přejímá všechny možné nešvary světa lidí, tragické, častěji tragikomické a někdy až zlomyslné. V upřímné naivitě, s kterou autor do svých obrazů přivádí figurky z vulgárního, občas i nechutného a bujnou fantazií překypujícího světa komiksů, pohádek, báchorek, rokenrolu, televizních seriálů a laciných filmů, jsou však zároveň i banální. Eloyanův svět se staví proti všem romantickým ideálům, proti všem představám o kráse a harmonii, o nadřazenosti člověka nad jinými tvory, o střídmosti, kultivovanosti a zdrženlivosti. Jeho svět, v němž se to jen hemží zdivočelými prasaty, svéráznými kačery, pařezy s chováním lidí, není střídmý, kultivovaný ani zdrženlivý – je prostě lidský.