Gelitin

Rakouská umělecká skupina (Ali Janka, Tobias Urban, Florian Reither and Wolfgang Gantner), založena 1993, žijí ve Vídni

Když začala v roce 1916 v curyšském Kabaretu Voltaire vystupovat skupina dadaistů, k níž patřili Hugo Ball, Emmy Hennings a Tristan Tzara, byl evropský – a nejen umělecký – svět šokován. Jejich provokativní vystoupení se stala posléze legendárními a inspirovala ještě v 60. letech nejen umělce happeningu a skupiny Fluxus, ale také zakladatele skupiny internacio nálních situacionistů, jež hrála důležitou roli během studentských revolt roku 1968. Když dnes někde vystoupí skupina Gelitin, není šokován nikdo, ačkoli si tato čtveřice (Ali Janka, Tobias Urban, Florian Reither a Wolfgang Gantner) co do provokativního potenciálu s dadaisty v ničem nezadá. S oblibou se na veřejnosti objevují buď polonazí, nebo směšně postrojení, s až dětskou naivitou vytvářejí z odpadu nesmyslně vyhlížející přístroje, pořádají infantilní instalace z plyšáků, dělají sochy z buřtů a malují obrovské barevné obrazy, na nichž lze občas spatřit hrůzně ošklivou Monu Lisu. Vše, co tato skupina dělá, je čistá provokace.

K čemu však takováto provokace je, není-li nikdo doopravdy šokován? Dnes už kdekdo ví, že umění není jen věcí krásy a lesku, snění o dokonalých proporcích nahého ženského těla či o reprezentativních portrétech vážených občanů. Umělci už také dávno nejsou považováni za génie, kterým je třeba se klanět. Od doby dadaistů se změnilo mnohé. Ale hluboce zakořeněná potřeba lidí idealizovat si svět a nevidět zároveň jeho stinnou, nedokonalou stránku zůstala. A právě na této stinné a často až k pláči směšné straně světa se usídlili Gelitin a se sveřepostí sobě vlastní ji obracejí ke světlu. Na EXPO v Hannoveru roku 2000 instalovali „Weltwunder“ (Div světa). Kdo jej chtěl spatřit, musel se ponořit do vody a proplavat třímetrovou trubicí. A co uviděl? To zůstalo tajemstvím. Na výšiny Colletto Fava v blízkosti Janova umístili 55 metrů dlouhého růžového zajíce, který v této krajině působí jako parodie na kulturu pomníků. A parodií je i samo vystupování této skupiny na veřejnosti: používají starého karnevalového triku a oblečeni do ženských šatů spolehlivě podkopávají nabubřenou mužskou autoritu. Že má parodie schopnost uvolňovat potenciál odporu vůči všem zkostnatělým mocenským strukturám, přesvědčivě ukázala americká filosofka Judith Butler a před ní ruský teoretik Michail Bachtin. I když tedy dnes už vystoupení skupiny Gelitin nikoho nešokují, přece mají své oprávnění