Stefan Burger

Narozen 1977 v Müllheimu / Badenu v Německu, žije v Curychu

Stefan Burger patří ke generaci neokonceptuálních umělců, kteří se hlásí ke slovu v 90. letech 20. století a kteří se – stejně jako generace dnes již klasických konceptualistů 60. a 70. let – zaměřují především na otázky produkce a prezentace uměleckého díla. Co tuto mladou generaci od té předcházející ale zásadně odlišuje, je humor. Klasické konceptuální umění bylo, až na výjimky (např. Jiří Kovanda), vážnou záležitostí.

Díla Stefana Burgera se ovšem vyznačují humorem. Na začátku jeho tvorby stojí odkaz na polského umělce Andrého Cadera, který zemřel v Paříži v roce 1979. Z vlastnoručně vyrobených, pomalovaných dřevěných částí konstruoval Cader tyče, které následně bez vyzvání umísťoval na výstavách významných umělců či veřejných prostranstvích. Tyto akce zamýšlel jako subverzivní akty napadající umělecké dílo coby prodejné zboží. I proto Cader odmítal jakoukoli dokumentaci svých počinů, která by se mohla zpeněžit. V roce 2008 Burger vyrobil tyč odpovídající té Caderově a umístil ji na stejné místo jako kdysi Cader. Na rozdíl od svého předchůdce však nechal zhotovit barevnou fotografii, již posléze pod názvem „Genova – Boccadasse / lunedi 12 Maggio 1975“ vystavil. „Zopakováním Caderovy hole v Boccadasse, navíc s romantickým pozadím dramatického západu slunce, jsem chtěl upozornit (tak trochu lítostivě) na epochu, v níž podobné radikální koncepty měly ještě nějaký význam, či spíše logiku,“ komentuje tuto akci Burger.

V roce 2008 Burger vyléval nákupní igelitové pytlíky cementem a vzniklé „sochy“ zavěšoval na dřevěné podstavce ve svém ateliéru. Velkoformátovou fotografii tohoto konceptu, již prezentoval během následující výstavy, nazval „Runaway Sculptor“ (Sochař, který utekl), a vzdal tak jakousi humornou poctu jinému konceptuálnímu umělci, Basu Janu Aderovi, jenž v roce 1975 beze stop zmizel.

Humorná je i Burgerova akce představená v roce 2009 v jedné curyšské galerii: židle – opatřená polštářkem na zip, do něhož je možno něco vložit –, na níž musí během výstavy pracovníci galerie sedět tak dlouho, dokud se židle neprodá. Název této akce zní „Breeding device for small groups in the art system“ (Výchovný aparát pro malé skupiny uměleckého systému). Anglický výraz „breeding“ ovšem může také znamenat „sedět na vejcích“. Kdo ale bude sedět na vejcích, až se židle prodá? To je právě to, co se neví.