Jankowski, Christian

Narozen 1968 v Göttingenu v Německu, žije v Berlíně

Christian Jankowski se proslavil ze dne na den. A právem, neboť jeho akce byla určitým mezníkem – dosud totiž nikdy v uměleckém díle tak dokonale nesplynula fikce s realitou. Na 48. benátském bienále v roce 1999 představil video „Telemistica“: ptá se v něm po telefonu pěti televizních jasnovidců na úspěch své plánované akce. Jeho lámaná italština, ale především neschopnost jasnovidců pochopit Jankowského záměry vedou ke vzniku absurdních situací, na které divák nemůže reagovat jinak než smíchem. Autorovi však nešlo o zesměšnění, nýbrž o možnost komunikace současného umění, jež většinou zasahuje jen malý okruh zasvěcených, s masovými médii. Na jaké hranice takový pokus naráží, je z videa okamžitě zřejmé.

Avšak Jankowski na sebe upozornil již dříve – například videozáznamem „Die Jagd“ (Hon) z roku 1992, v němž autor „loví“ v supermarketu potraviny lukem a šípem, či „Kunstmarkt TV“ (Televizní trh s uměním), prezentovaném během uměleckého festivalu v Kolíně nad Rýnem v roce 2008, kde dva profesionální moderátoři teleshoppingu nabízejí k prodeji díla takových umělců, jako jsou Franz West nebo Jeff Koons. O rok později, když byl pozván na výstavu do innsbruckého Kunstraumu, strávil Jankowski několik týdnů v sanatoriu, kde se účastnil všech léčebných procedur, tj. masáží, různých cvičení a meditací. Dokumentaci svého vlastního uzdravování pak vystavil pod titulem „Das gesunde Werden“ (Stát se zdravým). Umění a byznys, sféra soukromá i veřejná, to vše se v díle tohoto umělce prolíná ve zcela absurdní, a přece inteligentní a vtipné formě.

Nejspektakulárnější byla asi Jankowského akce z roku 2011 na londýnském trhu Frieze. Za 75 milionů euro tu nabízel k prodeji skutečnou jachtu, jejíž tržní cena se pohybovala okolo 65 milionů euro. Experti byli zajedno, že cena je přiměřená, ba dokonce výhodná, protože kupec získá nejen luxusní loď, ale i hodnotné umělecké dílo. Jedna z posledních Jankowského akcí, „Review“ (Recenze), byla k vidění v roce 2012 v New Yorku. Tvořily ji esteticky naaranžované voskem zapečetěné láhve, v nichž byly uloženy rukou psané recenze na přítomnou akci od předních světových kritiků umění. Dozvědět se názory kritiků by tedy bylo možné jen za cenu zničení díla, jen tehdy, kdyby se láhve rozbily – další Jankowského paradoxní situace.