Sophie Calle

Narozena 1953 v Paříži ve Francii, žije tamtéž

Už léta před vznikem Facebooku a WikiLeaks, internetových sítí prorůstajících do intimních oblastí současného života, se Sophie Calle pustila do neuvěřitelně působivých, dobrodružných vpádů do vlastní i cizí privátní sféry. Po letech cestování po světě se v roce 1979 vrátila do rodné Paříže, a aby se zbavila pocitu odcizení, začala sledovat náhodné kolemjdoucí. Svou výzvědnou činnost následně dokumentovala fotografiemi a ručně psanými deníkovými záznamy.

Roku 1981 požádala Sophie Calle svou matku, aby najala detektiva, který by ji sledoval. Calle se pohybuje po městě, setkává se s přáteli, navštěvuje kavárny, zve lidi k sobě do bytu. Díky poctivé práci detektiva tak vzniká podrobná dokumentace života této umělkyně, nazvaná „The Shadow“ (Stín). Avšak je to ještě záznam života autentického, anebo spíše už fiktivního, jestliže umělkyně věděla, že je sledována? A jak se vlastně mění naše chování v takové situaci, a mění se vůbec, když víme, že jsme sledováni? To je otázka, která se ve světě propleteném internetovými sítěmi stává stále více aktuální.

V témže roce se Calle nechala zaměstnat jako pokojská v luxusním benátském hotelu, což jí umožnilo zkoumat soukromý život hostů. A opět vzniká dokumentace z fotografií a ručně psaných poznámek, které jsou posléze představeny v impozantní instalaci pod názvem „The Hotel“ (Hotel). Autorka tím diváky vlastně svádí k téže činnosti: ke zkoumání intimních sfér jiných lidí.

Sophie Calle, jež mj. inspirovala známého amerického spisovatele Paula Austera k postavě Marie v románu „Leviathan“, vzbudila také pozornost, když v roce 2007 zastupovala Francii na benátském bienále, a to instalací „Take Care of Yourself“ (Dej na sebe pozor). Krátce předtím jí přítel e-mailem (jak jinak?) oznámil, že ji opouští. Svoje sdělení zakončil větou: „Dej na sebe pozor.“ Calle požádala 107 žen nejrůznějších národností a profesí – spisovatelky, tanečnice, soudkyně, zpěvačky, psycholožky aj. –, aby tento e-mail interpretovaly. Některé psaly, malovaly a kreslily, jiné zase zpívaly, tancovaly… To vše pak autorka zdokumentovala a v Benátkách předložila zvědavému publiku. Snaha proniknout do intimních sfér druhého byla odedávna zdrojem nejen divoké obrazotvornosti, ale i umění – avšak teprve Calle se k tomu veřejně přiznává.