Fischli / Weiss

Peter Fischli, narozen 1952 v Curychu, žije tamtéž
David Weiss, narozen 1946 v Curychu, zemřel 2012 tamtéž

Peter Fischli a David Weiss, od roku 1979 nerozlučná dvojice, dokazují, že umění se dá dělat ze všeho – i ze salámu a buřtů. Můžete z nich třeba vyřezávat auta, naaranžovat obchod s koberci anebo uspořádat módní přehlídku. Potom stačí vše vyfotografovat a nazvat „Wurstserie“ (Buřtová série). Do dějin současného umění však vešli tito dva umělci roku 1987, kdy natočili dnes již legendární film „Der Lauf der Dinge“ (Běh věcí). Ve filmu, trvajícím osm minut, sleduje kamera řetězovou reakci: plastový pytel s odpadky se roztáčí a uvádí do pohybu pod ním stojící pneumatiku, ta porazí podstavec, na němž spočívá vanička s chemikálií, vanička se vylije do nastavené láhve, láhev se převrhne a tekutina se vznítí. Plameny, výbuchy, šířící se dým, padající židle – divák fascinovaně sleduje nezvyklé nápady těchto dvou kutilů. Jejich film se stal nejoblíbenějším uměleckým dílem během výstavy Documenta 8 v německém Kasselu v roce 1983.

Humor je účinnou zbraní i jejich dalších prací. V sérii „Plötzlich diese Übersicht“ (Najednou takový přehled) z roku 1981 stojí na bílých podstavcích 60 malých sousoší uhnětených z plastelíny: například dva mladíci s kytarami kráčející ulicí, žena a muž ležící vedle sebe v manželské posteli apod. Jsou to jednoduché, až nudné scény, které se však stávají zajímavými v okamžiku, kdy si divák přečte popisky: „Mick Jagger a Brian Jones po úspěšném zkomponování ‚I Can’t Get No Satisfaction‘“ nebo „Paní Einsteinová a pan Einstein po zplození jejich geniálního syna Alberta“.

Jakkoli humorné se nicméně počiny Fischliho a Weisse zdají, je za nimi skryto hlubší myšlení. Patrné je to především ve filmech, v nichž se převlečeni za medvěda a krysu procházejí Hollywoodem nebo švýcarskými Alpami a vedou vážné, až filosofické hovory. Když v roce 2003 reprezentovali tito dva umělci Švýcarsko na benátském bienále, promítali na zeď rukou psané otázky dokumentující absurditu lidského bytí: „Proč se nikdy nic neděje?“ či „Tvoří se myšlenky samy od sebe?“.

Jejich tématem je humor odhalující absurditu každodennosti, ale i – jakkoli absurdní pojem krásy dnes je – krása. Nalézají ji třeba ve fotografiích z módních časopisů a reklamách, které Fischli a Weiss sestavují do nekonečných řad podle estetických měřítek, nebo ve fotografiích květů, s nimiž dokážou vytapetovat celé místnosti, až oči přecházejí.