Günther Förg

Narozen 1952 ve Füssenu v Německu, žije v Colombieru ve Švýcarsku

Není dnes jiného umělce, který by se s takovou náruživostí věnoval moderní tradici. Ale co to vlastně znamená, moderní tradice? V architektuře je to například zásada, že forma se řídí funkcí. Z této zásady vycházela ve 20. letech minulého století německá škola Bauhaus, po druhé světové válce pak dominoval funkcionalistický požadavek celé evropské architektuře. Výsledek všichni známe: sterilní předměstí z betonových krychlí. V 80. letech, v době, kdy se moderní architektura právě kvůli této sterilitě stává terčem kritiky, začíná Günther Förg fotografovat v Moskvě, v Římě, Tel Avivu či ve Frankfurtu první funkcionalistické stavby, pocházející ještě z doby před druhou světovou válkou.

Na těchto velkých, většinou černobílých snímcích Förg soustřeďuje svůj pohled na racionální členění, rafinovanou eleganci struktur jednotlivých budov a na geometrické řazení oken a balkonů. Pomocí nadhledů a odvážných podhledů, zkreslujících perspektivu a vyzdvihujících tak rytmus dané stavby, vznikají snímky, které se často blíží geometrickým abstrakcím. Za tuto metodu vděčí Förg ruskému umělci Alexandru Rodčenkovi, který ji do fotografie zavedl již ve 20. letech. K budovám, které Förg, tento německý archeolog funkcionalistické architektury, fotografoval, patří nejenom vily progresivních architektů, jako vila Tugendhat v Brně či Wittgensteinova vila ve Vídni, ale také Città Universitaria v Římě a budova IG-Farben ve Frankfurtu, dvě stavby vzniklé za fašistických vlád. A to je paradox: ačkoli funkcionalistická architektura měla svůj původ v progresivní sociální utopii, posloužila k sebeprezentaci i komunistickým a fašistickým režimům. A právě tato „promiskuita“ moderních forem je tím, co Förga zajímá.

Od 90. let maluje Förg také obrazy – abstraktní. Vždyť abstraktní malba byla celé roky všeobecně považována za jediný možný výraz moderního umění. Dnes ovšem vládne vůči možnostem abstraktního malířství spíše nedůvěra. Dosud je v živé paměti jeho hluboký úpadek do dekorativnosti. A přesto – nebo právě proto – se Förg pokouší tuto malbu probudit zase k životu. Jeho obrazy – ať už jde o velké barevné plochy, které jako by vedly dialog s velikánem americké abstrakce Banettem Newmanem, o štětcem kvapně nanesené různobarevné skvrny, nebo o mříže zabírající celou plochu obrazu – jsou důkazem toho, že abstraktní malba ještě zdaleka není mrtvá.