Georg Herold

Narozen 1947 v Jeně v Německu, žije v Düsseldorfu

Když Georg Herold v roce 1977, ještě jako student, opřel o zeď dřevěnou laťku, byl to pro jeho budoucí z nich rámy obrazů a ty pak věší na zeď, aniž by je potahoval plátnem. Latě jsou také kost- rou pro sochy ušité z plátna a jindy zase médiem, na které zapisuje hlubokomyslné filosofické sentence či humorné poznámky. Na jedné nekonečně dlouhé lati se kupříkladu skví jméno „Goethe“, vedle se choulí nalomená krátká laťka s nápisem „Relativní lůzr“. A jakkoli směšná, až nesnesitelně banální se tato relativnost může zdát, názorně ukazuje, o co tomuto umělci jde: o vzpouru proti všem honosným cílům umění. Herold – jakoby v roli dvorního šaška – nelítostně potírá představu, přežívající ještě z 19. století, že umění je něco, co se povznáší nad všednost. Cílem tohoto autora proto není nebetyčné umění, nýbrž právě každodennost ve vší grotesknosti a až kafkovské pošetilosti, všednost, jež sveřepě vzdoruje jakémukoli pokusu o vzlet.

Když Herold vedle své laťkové tvorby lepí na plátna obrazů cihly, které svou vahou – zavěsí-li se na zeď – způsobují trhliny a záhyby a dávají tak obrazům podobu vrásčitých, zmuchlaných hadrů, pak je to vždy pokus o smíření velkého umění s tíhou všednosti. Samozřejmě, že takový pokus je odsouzen k nezdaru. Herold ovšem troskotá rád a s humorem. To objektům dodává i přes jejich často až nesmiřitelnou drzost cosi politováníhodného, a tudíž smířlivého. Vždyť troskotání, při němž jedinou záchranou zůstává už jen špetka humoru, zná každý z nás.

Od 80. let minulého století maluje Herold kaviárem značky Beluga, jedním z nejdražších na světě. Kaviárová vajíčka nanáší na plátna a přetírá je lakem. Takto vzniklé malby záměrně upomínají na díla amerických abstraktních expresionistů, umělců, kteří jako poslední ve 20. století věřili, že je možné se pomocí autentického výrazu citů přiblížit tomu, čemu se říkávalo „sublime“. „Vznešenost“ Heroldových kaviárových galaxií – či spíše výsměch této vznešenosti – však spočívá v někdy až nechutné upatlanosti obrazů a v náruživosti, s jakou je očíslováno každé jednotlivé vajíčko na obraze. Číselné řady jsou nicméně vždy výrazem odstupu. A právě ten leží Heroldovi obzvlášť na srdci: „V umění je důležitý odstup, ne citovost a autenticita.“ Odstup jako před- poklad kritického pohledu.