Peter Lundström

Narozen 1953 v Piteå ve Švédsku, žije v Umeå

„Noemu fotografie lze proto vyjádřit slovy: ‚To minulé‘… jež zde vidím, bylo zde, na tomto místě.“ (Roland Barthes)

Jsme v Paříži, píše se rok 1979. Mladý pár se fotografuje v zrcadle v hotelu Bohème. Nedlouho poté se aktéři dovídají, že žena je těhotná. Tento fotografický okamžik se stává počátkem nového života a umělecké práce. Do roku 2013 bude Peter Lundström opakovaně pořizovat snímky své zvětšující se rodiny na lesklých površích veřejných a částečně veřejných míst: na ulicích a náměstích, ve vlacích a v hotelích. Fotografuje z podhledu i nadhledu, pořizuje snímky výkladních skříní a deformujících zrcadel v zábavních areálech – takových, jaká existují od 20. let minulého století. V době fotografické avantgardy vyzval umělec Werner Gräff veřejnost, aby „se přestala bát zrcadlení na fotografiích. Neexistuje snad dostatek příkladů, kdy by zrcadlení nemělo zvláštní kouzlo?“ Když se Lundström a jeho manželka, umělkyně Anna Kristensen, dívají na lesklý povrch, jako by hleděli z obrazu na diváka. Spojnice a dělicí čára mezi párem nachází svůj protějšek mezi párem a diváky. Divák se přes průhlednou hranici fotografie dívá do zrcadla, které neodráží jeho pohled, ale pohled někoho jiného. Otevírá se tu tak Lacanův horizont pro lidi na fotografii i mimo ni. Zdvojený pohled páru na sebe samé umocňuje vědomí sounáležitosti. Setká-li se divák pohledem s pohledem někoho jiného a odliší-li jej od vlastního, stává se mu zřejmější i to, co je společné a co ne. Fotografie nám umožňují nejen sledovat pár na cestách do různých zemí, ale vydáváme se s ním také na cestu časem. Nehybné tváře stárnou, dcerky rostou. Roland Barthes označil fotografii za „obraz, který plodí smrt, zatímco se snaží zachovat život“. Právě tento aspekt fotografie Lundström svým cyklem, který vznikal bezmála třicet let, s rostoucí intenzitou odkrývá. A to tím, že „svůj pohled pevně upírá“ na život, nepotlačitelně evokuje prchavost okamžiku a konec celé existence.