Peter Piller

Narozen 1968 ve Fritzlaru v Německu, žije v Hamburku

Fotografií Petera Pillera jsou ve výstavních prostorách takřka vždy plné stěny. Vystavuje je v dlouhých řadách vedle sebe, nad sebou i pod sebou. Při pohledu na ně se člověku vnucuje otázka, proč je vlastně vystavuje; vždyť na nich není nic zvláštního. Jenže právě to Petera Pillera zajímá – všednost. Už celá léta fotografie svědomitě vystřihuje z regionálních novin a pilně je shromažďuje ve svém archivu, čítajícím na 7000 položek a roztříděném do stovky sekcí podle námětů nebo jednoduše dle formálních podobností. Nadto vlastní také 12 000 leteckých snímků skromných rodinných domků, jež mu přenechala firma, která je chtěla prodávat majitelům těchto obydlí – i ty dobře slouží autorovým záměrům.

Peter Piller občas také sám fotografuje, a dokonce i kreslí, jeho skutečnou vášní je ovšem sběratelství. Sbírá obrázky všeho druhu, starými pohlednicemi počínaje a snímky z internetu konče. Nezajímají ho výjevy spektakulární, jež známe z titulních stran bulvárních časopisů, ale pokud možno nenápadné, nicneříkající, dokumentující všednost, pomíjivost, malost a omšelost. Řady rodinných domků postavených na zpustošených předměstích a obklopených anonymitou a osaměním vzbuzují spíše soucit než obdiv, a už vůbec ne představu báječného, rozjařeného života, kterou se případným zájemcům o bydlení snaží vsugerovat reklama („Schlafende Häuser“ /Spící domy/). A když tento neúnavný archivář sestaví řadu výstřižků zobrazujících svůdně oblečené dívky s pistolí v ruce, působí tyto „Schießende Mädchen“ (Střílející dívky) spíše omšele a všedně než nebezpečně a sexy.

Nudu, osamělost a prázdnotu dokumentuje Peter Piller také vlastními snímky ze svých putování předměstími velkoměst, jako je Hamburk nebo ne tak velké, avšak plošně rozlehlé bývalé hlavní město Německa Bonn. Prázdné, zpustošené plochy bez stromů, jež po sobě jako obrovské rány zanechává industriální a komerční výstavba, řadí jednu vedle druhé. Jako by chtěl autor svými fotografiemi doložit tezi známého německého sociologa Alexandera Mitscherlicha o neutěšenosti (Unwirtlichkeit) našich měst. Jindy zase Piller fotografuje na dálnici mezi Hamburkem a Lipskem auta s logem potravinové sítě „Kraft“ (Síla). Vzniklé diapozitivy následně promítá na velkou plochu zdi – a nejpozději v tomto okamžiku divák pochopí, proč Piller tak často cituje větu připisovanou Johannu Wolfgangu Goethemu: „Za fenomény nic nehledej, samy jsou prázdnotou.“