Richard Prince

Narozen 1949 v Panamském průplavovém pásmu, žije v New Yorku

Když koncem 70. let minulého století začal Richard Prince vystavovat fotografie fotografií – „refotografie“, jak jim sám říká – z časopisů a novin, nikdo nevěděl, co si o tom myslet. Na těchto snímcích jsou zachyceny obývací pokoje, které se ničím zvláštním nevyznačují, atraktivní ženské tváře, nikoli však celebrit jako na snímcích Andyho Warhola, nebo plnicí pera a náramkové hodinky. Prince se proslavil až v 80. letech sérií „Cowboys“ (Kovbojové), kde figurují hrdinně působící muži s lasy a na koních jako z Divokého západu, převzatí ze všudypřítomné reklamy na Marlboro. K jeho další, dnes již rovněž světoznámé sérii „Girlfriends“ (Přítelkyně) ho inspirovaly speciální časopisy pro motorkáře a jejich až téměř rituální spojování objektu vášně, motorky, s atraktivní dívkou. Coby podklad pro tyto „refotografie“ posloužily Princeovi amatérské snímky zaslané k uveřejnění do redakcí těchto časopisů. Na snímcích je milovaná motorka s milovanou dívkou ve vyzývavém postoji. Dívky působí důvěrně a oproti na odiv vystavované nahotě docela bezelstně.

Proč z nepřehledného množství vybírá právě tyto obrazy? Co určuje jeho výběr? Prince patří spolu se Cindy Sherman a Louise Lawler k historicky první generaci umělců, která již vyrůstá s technicky reprodukovanými obrazy. Během jejich dětství se masově rozšiřují nejen komiksy a časopisy plné barevných fotografií na lesklém papíře, ale do obývacích pokojů vstupuje také televize a s ní nový svět, který se stále těsněji prostupuje s tím starým. „Obývací pokoj s televizí, to bylo pro nás děti prostředí, jež nás formovalo,“ říká Prince v jednom z rozhovorů, „to byla ta atmosféra, v níž jsme vyrůstali. Proto jsme si mysleli: Jistě, jsme jenom děti, ale atmosféru tohoto světa máme radši než skutečný svět.“

Obrazy jsou všude: těkají z obrazovky, lesknou se na stránkách časopisů. Princeova generace žije a sní v těchto obrazech, aniž se ptá, jsou­li pravdivé. Jsou to fotografie a ty, jak říká Prince, působí věrohodně. Něco z této dětské fascinace zůstává v jeho reprodukcích dodnes. A ne náhodou – Prince si je této naivní fascinace vědom. Kde je okouzlení, tam je i odpor. A právě touto ambivalencí se vyznačuje nejen jeho „refotografické“ dílo, nýbrž i jeho pozdější kreslené vtipy. Smějeme se, opravdu veselí však nejsme.