Thomas Ruff

Narozen 1958 v Zellu u Harmersbachu v Německu, žije v Düsseldorfu

Vedle Thomase Strutha, Andrease Gurského a Candidy Höfer, představitelů düsseldorfské školy, je to právě Thomas Ruff, kdo nejradikálněji překračuje hranice fotografie. Již jako student Bernda a Hilly Becherových, známých svými černobílými, stroze věcnými snímky průmyslových budov, začíná fotografovat obývací pokoje německého maloměšťáka. V 80. letech následovala série fotografií jeho přátel „Porträts“ (Portréty): jde o strohé, přímo na obličej zacílené barevné snímky, které se zdržují jakéhokoli emocionálního přístupu. Fotografie jsou navíc digitálně zbaveny všech případných vad. Sérií „Retuschen“ (Retuše), založenou na přemalovávaných ilustracích z náhodně nalezené knihy o medicíně, začíná Ruff ve své tvorbě s novou fází. Teď již neusiluje o obraz, jejž zhotoví svým foto- aparátem, nýbrž daleko více o zpracování obrazů nalezených.

V roce 1989 si Ruff pořídil staré snímky z hvězdárny v Andách a ty následně „refotografoval“. „Sterne“ (Hvězdy) jsou sérií takřka nostalgických záběrů pro Evropany vlastně již zmizelé skutečnosti, protože v Evropě se kvůli znečištění vzduchu nedá hvězdná obloha již fotografovat. Značný rozruch způsobil Ruff sérií „Nudes“ (Nahé), barevnými, digitálně zpracovanými pornografickými snímky, které přejal z internetových portálů. Svými zásahy mění tyto často drsné obrazy syrové skutečnosti v romantické, jakoby zasněné a skoro až nevinné dokumenty sexuálních vášní.

Avšak Ruffa nepřitahuje jenom změna již existujících obrazů. Zajímají ho i další způsoby vzniku obrazu, které překračují možnosti analogového i digitálního fotoaparátu. Pomocí přístrojů, jež byly vyvinuty pro noční orientaci během války v Iráku, snímá noční města. Vznikají tak krásné abstraktní obrazy v duhových barvách. Původnímu fotografickému procesu nejvzdálenější je série „Zycles“ (Cykly), záznamy trojrozměrné projekce matematických vzorců inspirovaných kresbami, jež byly nalezeny v prastarých knihách o elektromagnetismu. Výsledkem jsou abstraktní obrazy, sestávající z linií a vzorců a vyvolávající iluzi prostorové hloubky, což svědčí o tom, že Ruff se spíše než jako tradiční fotograf chápe jako vizuální seismograf aktuálního dění. „Žiji svůj život,“ říká, „a občas narazím na něco, co mne zaujme, rozčílí nebo pobaví a co mi nedá pokoj, a z toho potom vznikají takové věci.“